Zdánlivě idylické prostředí, milostná zápletka, promyšlená vražda – a slečna Marplová.
Mladý pilot Jerry Burton se po těžkém úrazu zotavuje na venkově v péči své sestry Joanny. Sourozenci však náhle obdrží poměrně nechutné anonymní dopisy. Ty začnou dostávat i další obyvatelé městečka Lymstock
a všechny brzy zachvátí podivná psychóza, která vyvrcholí sebevraždou manželky jednoho váženého občana.
A vzápětí dojde i k vraždě, prvnímu činu toho druhu v historii Lymstocku…
Policejní pátrání se rozjíždí na plné obrátky a brzy se do případu zapojuje slečna Marplová se svými všetečnými otázkami… a neomylným čichem pro zločin a jeho pachatele.
Nové vydání oblíbené klasické detektivky.
Ukázka z knihy:
„Když chce člověk něco spálit, většinou sirka zhasne, nebo ta věc nechytne a musíš škrtat pořád dokola.“
Vstala a popošla k oknu. Zůstala u něj stát, pak zprudka otočila hlavu.
„Kdo to asi napsal?“ zeptala se.
„To se asi nikdy nedozvíme,“ řekl jsem.
„Asi ne.“ Chvíli mlčela a potom dodala: „Když o tom tak přemýšlím, není to vlastně taková legrace. Víš, já jsem si myslela, že… že nás tu mají rádi.“
„Ale oni mají. Tohle je dílo nějakého pomatence.“
„Nejspíš máš pravdu. Uf – to je odporné.“
Vyšla si ven na sluníčko, já jsem si dal svou ranní cigaretu a pomyslel jsem si, že se vyjádřila přesně. Bylo to odporné! Někomu se nelíbilo, že jsme se sem přistěhovali, někomu se nelíbila mladá a rafinovaně půvabná Joanna a chtěl ji zranit. Zasmát se tomu byla asi ta nejlepší reakce, ale v podstatě to moc vtipné nebylo…
Dopoledne se u nás zastavil doktor Griffith. Domluvil jsem si s ním, že k nám přijde jednou týdně na kontrolu. Měl jsem Owena Griffitha rád. Byl snědý, nemotorný, pohyboval se dost nešikovně, ale měl hbité jemné ruce. Hovořil trochu nesouvisle a byl dost plachý.
Sdělil mi, že moje uzdravování postupuje slibně.
„Cítíte se dnes dobře? Zdá se mi to, nebo si děláte s něčím starosti?“ zeptal se nakonec.
„No, moc dobře ne,“ připustil jsem. „S ranní poštou přišel sprostý anonymní dopis a zanechal ve mně jistou pachuť.“
Doktor odložil brašnu na podlahu a obrátil ke mně svůj hubený snědý obličej. Byl evidentně znepokojený.
„Chcete říct, že jste taky jeden dostal?“
To mě zajímalo.
„Takže chodí i jiným lidem?“
„Ano. Už nějakou dobu.“
Agatha Christie (1890–1976) patří k legendám tvůrců detektivek. Napsala téměř tři sta děl včetně divadelních
a rozhlasových her, psychologických próz, sbírky poezie, souboru básní a povídek pro děti a Vlastního životopisu.
Slavná tvůrkyně ikonických postav žánru krimi, Hercula Poirota a slečny Marplové, prožila dvě manželství
(v roce 1919 se jí narodila dcera Rosalind), absolvovala cestu kolem světa a také několik archeologických výprav na Blízký východ. Za své dílo obdržela v roce 1971 titul Dáma britského impéria. Se zhruba dvěma miliardami prodaných výtisků knih (polovinou z nich v angličtině, druhou pak ve více než sto dalších jazycích) je nejvydávanější prozaičkou na světě – předčí ji jen Bible a Shakespeare.
Agatha Christie: Není kouře bez ohýnku – 7. vydání, přeložila Hana Petráková, vydává nakladatelství Kalibr, 224 stran, doporučená cena 359 Kč