Mobilní a debilní aneb SMS sadomasochismus
Musím se přiznat, že mám problém. Bez mobilu nedám ani ránu. K ránu, poledni i k večeru je mi stálým společníkem. Když zaslechnu zvuk příchozí esemesky, prožívám slastné pocity. Přiznávám podruhé, jsem telefonní maniak
s vysokým stupněm elektronické závislosti. Kdy jsem naposledy strávila pár hodin bez aparátu,
už ani nepamatuju. Tohle malé kapesní ego přece skýtá tolik možností seberealizace! Kontakt se světem, přehled o aktuálním dění, možnost si vyfotit kdykoliv cokoliv a hodit to v ústrety lajkům na Facebooku. Jste vlastně pořád centru dění.
Což není k zahození. Dovedete si představit, že tenhle zázrak jen tak zahodíte?
Můj iphone sebou onehdá praštil o zem a prostě „chcípnul.“ Panika a zděšení, která poté nastala, byla rovna postapokalyptickému šoku. V prodejně mi oznámili, že to možná bude neopravitelné. NE-O-PRA-VI-TEL-NÉ. Strašlivé slovo mi mučivě řvalo v uších. Proboha, jen to ne! Ten nekonečný čas bez mobilu byl zničující. Nakonec mě zachránili v jedné opravně, kde můj aparát shledali opravitelným a půjčili mi záložní. Místním zaměstnancům jsem se klaněla až ku podlaze.
A hned jsem tu nádhernou novinu volala svému partnerovi, abych mu odvyprávěla to strašné psychické příkoří, které mi způsobila zemská přitažlivost. Nemohla jsem udržet nával emocí
– já jsem tak šťastná že to dobře dopadlo! „Karolíno, to myslíš vážně? Vždyť to celé trvalo jen 4 hodiny!“ A skutečně. Ano. Nekonečných smrtících 240 minut!
Obdélníkovitá mobilní mince má svoji výrazně stinnou stranu. Například schopnost přetvářet slova ve verbální housky na krámě. Třeba „miluju tě.“ A naopak, „už tě nikdy nechci vidět.“ To, co bychom si jinak sdělovali uvážlivě a s opatrností, popřípadě vůbec, chrlíme na sebe bez skrupulí s horkými hlavami.
Já osobně často dřív konám, než myslím. Proto na jednu uraženou emocionální esemesku zaslanou partnerovi u mě připadá pět dalších, omluvných, popřípadě kajícný telefonát. Nemít ten zpropadený technologický výmysl, mohla bych mít klid. A nejen já. Je to danajský dar nejen cholerikům, ale i útlocitným jedincům, kterým třeba jedna obyčejná esemeska dokáže totálně zkazit den. A když to hodně přeženu, možná i celý život.
Nejvražednější kategorií jsou zprávy opilecké. Stalo se vám někdy, že jste se probudili s obří opicí a náloží morální kocoviny nekonkrétního ražení v zádech? Že jste se podívali do kolonky odeslané a zjistili se smrtelnou hrůzou, že jste celou noc bombardovali svého partnera nesrozumitelnými traktáty? Já osobně bych zavedla zákon, kdy bychom od určité výše promile v krvi povinně museli své telefony odevzdávat. Je to výborný způsob, jak si zachovat důstojnost.
To nejhorší ze světa telefonických textur jsem se pokusila s nadsázkou zachytit v aktuálním Chlapidáriu: https://www.stream.cz/chlapidarium/10008232-muze-jedna-sms-znicit-vztah#nejnovejsi