Zatímco většina lidí slaví výročí svatby, narození dítěte nebo konečně doplacenou hypotéku, Adéla Pulcová tentokrát vytáhla pomyslné konfety kvůli tomu, že s přítelem vydržela celé dva měsíce. Ano, čtete správně. Osm týdnů. Šedesát dní. U Adély jde zjevně o vztahový milník století. Dojemné oslavy rekordní lásky ale rychle zastínila stará známá kamarádka jménem bolavá pusa, další návštěva lékárny a nekonečné hledání zázračného přípravku, který by vyřešil všechno kromě návštěvy zubaře. Výsledkem je další kapitola příběhu, kde se kupují speciální pasty, ústní vody a kartáčky za stovky korun, ovšem člověk, který by daný problém skutečně vyřešil, zůstává dál jen vzdálenou legendou. A tak se z romantického videa o velké životní lásce nakonec stal spíš dokument o tom, že některé vztahy možná vydrží věčně, ale válka Adély se zubařským křeslem rozhodně taky.
Dvouměsíční výročí, které málem vstoupilo do dějin
Adéla se pochlubila tím, že se svým seniorem Láďou oslavila celé dva (!) měsíce vztahu. Přibližně tolik trvá zkušební doba v práci, vrácení zboží z e-shopu nebo životnost některých pokojových rostlin. Jenže v podání Adély to znělo, jako kdyby právě s Láďou slavili diamantovou svatbu a společně překonali všechny překážky, které jim osud postavil do cesty.
Způsob, jakým o výročí mluvila, působil skoro až dojemně. Člověk měl chvílemi pocit, že za pár minut vytáhne fotoalbum, ukáže fotky z jejich společných dvaceti let a zavzpomíná na těžké období, kdy spolu budovali rodinné impérium. Ve skutečnosti se ale bavíme o vztahu, který ještě nedávno neměl ani pořádně vybalený loďák.
Nejzábavnější na tom všem je rychlost, s jakou se z Ládi stal podle Adély muž jejího života. Zatímco většina lidí po dvou měsících ještě zjišťuje, jaký druh pizzy ten druhý jí a jestli po sobě splachuje záchod, Adéla už má podle všeho jasno o společné budoucnosti. A to s jistotou člověka, který právě objevil lék na všechny životní problémy.
Což je samozřejmě její právo. Jenže když si člověk vzpomene, kolik osudových lásek, životních partnerů a definitivních rozhodnutí už v minulosti internet zažil, nedá se ubránit lehkému úsměvu. U Adély totiž platí jedno nepsané pravidlo: čím hlasitěji se mluví o tom, že tentokrát je to navždy, tím nervózněji si okolí začíná kontrolovat kalendář.
Láska podle Adély: jedna čokoláda a tři lentilky
Ke dvouměsíčnímu výročí samozřejmě nesměl chybět dárek. A protože romantika má mnoho podob, Adéla se rozhodla potěšit Láďu čokoládou. Drobný detail, že podle jejích vlastních slov sladké skoro nejí, nechme stranou. V lásce přece nejde o detaily.
Mnohem zajímavější ale bylo, že se z obyčejné čokolády během chvíle stala několikaminutová přednáška o lentilkách. O lentilkách, které Láďa občas uzobne z misky v autě. O lentilkách, které Adéla sleduje s větším zájmem než někteří lidé stav svého bankovního účtu. A o lentilkách, které se během pár minut staly hlavním symbolem jejich vztahu.
Člověk chvílemi nevěděl, jestli sleduje zamilovaný pár, nebo krizové jednání nad chybějícími třemi kusy barevného cukru. Romeo měl Julii. Jack měl Rose. A Láďa má misku lentilek, ze které si smí vzít jednu, když je hodný.
A upřímně? Na poměry Adély je to možná nejroztomilejší vztahová historka, jakou za poslední dobu vyprávěla. Jen málokterý pár totiž dokáže proměnit obyčejnou čokoládu v příběh dlouhý skoro jako jejich výročí.
Operace Zub: už několikátá sezóna, konec stále v nedohlednu
Hlavní hvězdou videa tentokrát nebyl Láďa. Dokonce ani Adéla samotná.
Veškerou pozornost si opět ukradla pravá strana její pusy, která se podle všeho rozhodla ukončit spolupráci. Adéla totiž oznámila, že momentálně zvládá kousat už jen na jednu stranu. Což je informace, kterou většina lidí sdělí svému zubaři. Adéla ji tradičně sdělila internetu.
A právě tady začíná příběh, který sledujeme už tak dlouho, že by mohl mít vlastní výroční díl.
Místo toho, aby následovala návštěva ordinace, přišla další výprava do lékárny. Další speciální pasta. Další ústní voda. Další přípravek, který má všechno zachránit. Člověk už jen čeká, kdy Adéla objeví kouzelný elixír od tibetských mnichů nebo začne kloktat svěcenou vodu, protože to je snad jediné řešení, které jsme v téhle sáze ještě neviděli.
Nejzajímavější na tom všem je, že zubař už v Adélině příběhu působí skoro jako bájná bytost. Něco mezi jednorožcem a lochneskou příšerou. Všichni o něm mluví, všichni věří, že existuje, ale osobní setkání se stále odkládá na neurčito.
A tak zatímco normální člověk při bolesti zubu hledá nejbližší ordinaci, Adéla znovu vyráží na dobrodružnou cestu mezi regály lékárny. Po tolika letech už totiž její boj se zuby nepřipomíná zdravotní problém. Připomíná spíš nekonečný seriál, ve kterém každá sezóna začíná stejně, přibude pár nových přípravků, ale hlavní zápletka se nikdy neposune ani o krok dál.
Tři tisíce za zubaře? To radši další antibiotika
Největší překážkou se tentokrát nestala bolest. Ani zánět. Ani skutečnost, že Adéla už kouše prakticky jen na půl pusy.
Největším protivníkem se stala částka kolem tří tisíc korun za zubaře.
Adéla totiž vysvětlila, že takové peníze momentálně dát nechce, protože potřebuje vyjít s financemi do dalšího měsíce. A právě v tu chvíli člověku začne docházet, proč se tenhle příběh táhne už tak dlouho.
Protože utratit stovky za další ústní vody, speciální pasty, kartáčky, gely, léky, antibiotika a všechna možná dočasná řešení problém není. Problém nastane až ve chvíli, kdy přijde řešení skutečné.
Celé to už začíná připomínat člověka, kterému svítí kontrolka oleje v autě, motor vydává zvuky umírajícího traktoru a on místo servisu koupí nový osvěžovač vzduchu do interiéru. Sice to pořád smrdí stejně, ale aspoň po vanilce.
Největší paradox je, že čím déle ten příběh sledujete, tím méně se bavíte o zubech a tím více o matematice. Protože kdyby člověk sečetl všechny ty vodičky, pasty, léky, antibiotika a nouzová řešení za poslední roky, dost možná by zjistil, že za tu dobu mohl mít opravenou půlku chrupu a ještě dostat kartáček zdarma. A tak se příběh znovu vrací na začátek. Bolest. Lékárna. Antibiotika. Úleva. Bolest. Lékárna. Antibiotika. Úleva. To by prostě nebyla Adéla.
Sociální fóbie, která si umí vybrat směnu
Zajímavý moment přišel ve chvíli, kdy Adéla začala vyprávět o své návštěvě Kauflandu. Podle vlastních slov tam zdravila prodavačky, povídala si s lidmi, ochotně se fotila s fanoušky a rozdávala úsměvy na všechny strany.
A upřímně? To je naprosto v pořádku. Jenže právě tady začíná být celý příběh trochu zvláštní. Ještě nedávno totiž Adéla vysvětlovala, jak obrovské problémy jí dělá kontakt s lidmi, jak náročné je pro ni fungovat mezi veřejností a proč je běžný pracovní život prakticky nemožný. Jenže pak přijde nákup, pár fotek, pár rozhovorů a člověk má najednou pocit, že sleduje úplně jiného člověka.
Čím déle to posloucháte, tím víc to působí, jako kdyby její sociální fóbie fungovala podobně jako otevírací doba obchodů. Někdy je zavřeno, někdy otevřeno a občas ani člověk neví proč. Na focení, povídání a několikahodinové streamy mezi lidmi energie zjevně je. Jakmile ale přijde řeč na práci nebo běžné povinnosti, záhadně se objeví stopka. A právě proto kolem toho vzniká tolik otazníků. Ne proto, že by se člověk nemohl cítit jednou lépe a podruhé hůř. Ale protože u Adély to občas působí, jako kdyby se hranice mezi skutečným problémem a velmi pohodlnou výmluvou začala rozmazávat rychleji než její plány do budoucna.
Závěr: Všechno při starém
Adéla tak znovu ukázala, že některé věci se v jejím životě zkrátka nemění. Dvouměsíční vztah povýšila na událost roku, bolavý zub opět řešila přes lékárnu a zubař zůstal tradičně někde mimo hlavní děj. Zatímco Láďa dostal čokoládu, Adéla nový kartáček a internet další důkaz, že mezi problémem a skutečným řešením se u ní vždycky najde ještě několik zastávek navíc.
A pokud vám po přečtení článku připadá, že to celé zní až příliš absurdně na to, aby to byla pravda, doporučujeme si pustit celé video od Vladěnky. Ta totiž celou situaci rozebrala se svým typickým nadhledem a připomněla, že některé příběhy nevymyslí ani ten nejlepší scenárista. A Adéla mezi ně patří už několik let.
Zdroj: Autorský text
Zdroj foto: se svolením Red Face