Šedivějící čumák a pomalejší krok jsou připomínkou let plných věrnosti a lásky. Péče o psího seniora však vyžaduje více než jen vzpomínky… je to umění najít rovnováhu mezi aktivitou a odpočinkem, stimulací a klidem. Přinášíme tipy, jak vašemu parťákovi zajistit důstojný a pohodlný podzim života.
Pohyb jako lék
Základem kondice i v pokročilém věku zůstávají procházky. Jejich délku a tempo by si měl určovat pes sám. Jak radí psí fyzioterapeutka Eliška Šuhaj v podcastu webu Pejskárium, je klíčové naslouchat potřebám zvířete. Některým seniorům může vadit tvrdý asfalt, jiným zase chůze ve vysoké trávě.
Pozvolná cesta do kopce je skvělým tréninkem pro zadní nohy a střed těla. Naopak při chůzi z kopce je třeba být opatrný, jelikož pes přenáší většinu své váhy na přední část těla, což může nadměrně zatěžovat jeho klouby. Vynikající a šetrnou aktivitou je plavání, či ještě lépe pozvolné brodění ve vodě.
Hlava, jež nestárne
Tělesná aktivita musí jít ruku v ruce s tou mentální. I psí senior potřebuje zaměstnat hlavu, aby zůstal psychicky svěží. Skvěle k tomu poslouží jednoduché cviky, jako je podávání pac, couvání či poklony.
Obrovským přínosem jsou i čichové hry a takzvané smyslové zahrady. Jedná se o speciálně navržená místa, třeba i na balkoně, kde různé rostliny, povrchy a vůně stimulují psí smysly.
Umění správného odpočinku
Starší psi tráví více času spánkem a odpočinkem, pročež je kvalita jejich pelíšku nesmírně důležitá. Jak uvádí veterinární web PetMD, investice do ortopedického pelíšku se vyplatí. Poskytuje dodatečnou oporu kloubům a zabraňuje vzniku otlaků.
Dejte však pozor na příliš měkké a vysoké polštáře. Ačkoliv to myslíte dobře, z přehnaně měkkého prostředí se staršímu zvířeti špatně vstává.
Rovnováha v misce i v duši
Klíčovým faktorem pro zdraví je udržování optimální hmotnosti. Obezita prokazatelně zkracuje psí život a představuje obrovskou zátěž pro klouby. Stejně tak je varovným signálem i ztráta chuti k jídlu, která by měla vést k okamžité návštěvě veterináře.
K psychické pohodě psa můžeme přispět i my sami, a to napodobováním jeho vlastních uklidňujících signálů. Mezi tyto takzvané konejšivé signály patří:
- Zívání
- Odvrácení pohledu
- Olizování rtů
- Pomalé a plynulé pohyby
Zdroj foto: Pixabay