Představitelka ikonické princezny Arabely Jana Nagyová a šansoniérka Jana Vaculíková spojily své hlasy v dojemném duetu Anděl tvůj. V otevřeném rozhovoru popisují nejen to, jak náhodné setkání přerostlo ve vzájemné souznění, ale hovoří i o odvaze stoupnout si k mikrofonu sama za sebe, o víře v nebeskou ochranu, stěhování do Švýcarska či o tom, proč by se ženy po šedesátce neměly pokoušet bojovat s časem.
Vaše seznámení byla prý čistá náhoda. Kde a kdy k němu došlo a co jste o sobě v tu chvíli vlastně věděly?
- Jana Nagyová: „Áno, absolútne! Bára Fišerová má naše zoznámenie na svedomí. V divadle po predstavení v Prahe. Ja som o Janičke moc nevedela, ale videla som ju live na scéne a to mi stačilo! Cítila som, že sme obe Jany na jednej vlnovej frekvencii…“
- Jana Vaculíková: Byla jsem velice překvapená a nesmírně poctěna, když jsem zjistila, jaká osobnost se přišla podívat na naše představení. Její chvála mě moc potěšila. Cítila jsem z ní něco velmi blízkého, upřímného a milého – jako by vedle mě stála moje maminka. Já sama jsem si Janu z dětství pamatovala jako jednu z nejkrásnějších pohádkových postav, princeznu Arabelu.
Jak se z náhodného setkání zrodil nápad na společnou píseň? Byl to plán, nebo okamžitý impuls?
- Jana Nagyová: Byl to nápad Janičina manžela, který pro ni připravoval narozeninový koncert na Střeleckém ostrově. Oslovil mě, zda bych nechtěla přijít na oslavu jako překvapení a jestli bych si s Janičkou troufla zazpívat duet. Píseň už předtím naspívala sama, i když je to ve skutečnosti duet. Spontánně jsem přikývla.
- Jana Vaculíková: Mělo to být překvapení. Můj muž Ludvík Marek totiž zjistil, že Janička studovala operní zpěv a v mládí kromě hraní také zpívala. Když souhlasila, musel mi to nakonec prozradit. Oba jsme hned věděli, že to bude píseň Anděl tvůj, pro kterou jsem léta hledala toho správného partnera. Vždycky jsem si myslela, že to bude muž, ale v tu chvíli mi došlo: proč by to vlastně nemohla být žena? Janičce se písnička moc líbila a už při další schůzce uměla svůj part. V tu chvíli bylo jasné, že je to správná volba.
Paní Vaculíková, co vás přesvědčilo, že k téhle písni patří právě hlas Jany Nagyové?
- Jana Vaculíková: Její projev je velice autentický a hlas má jako pohlazení. S písní úplně splynul, nijak ji nenarušil. Byla jsem nadšená.
Paní Nagyová, jaké to pro vás bylo, postavit se před publikum ne jako herečka, ale jako zpěvačka?
- Jana Nagyová: Pravdu povediac, trému som v ten slávnostný večer pochopiteľne mala. No nespievala som na pódiu po prvýkrát v živote. Moja umelecká kariéra sa začala už v detstve, vystupovala som v Slovenskej televízii ako detská speváčka – to zízate, čo? Boli sme v roku 1969.
Píseň měla premiéru naživo. Proč jste se pak rozhodly, že musí vzniknout i oficiální studiová nahrávka?
- Jana Nagyová: Štúdiová nahrávka vznikla dokonca ešte pred samotným koncertom. Bola som v Prahe na premiére nášho filmu Šampión a pri tej príležitosti sme pieseň nahrali. Myslím, že to bol veľmi dobrý krok.
- Jana Vaculíková: Já jsem s nahrávkou duetu tak nějak počítala hned od začátku, jen jsem nevěděla, jestli bude Janička souhlasit. Byla by přece velká škoda zazpívat si to pouze jednorázově na koncertě.
Vy jste, paní Nagyová, vystudovala operní zpěv a hru na klavír. Proč nakonec zvítězilo hraní a litovala jste toho někdy?
- Jana Nagyová: Konzervatórium v Bratislave nemalo v čase môjho štúdia v rokoch 1974–1978 odbor herectva, ktorý som chcela pôvodne študovať. Vybrala som si teda spev a klavír, keďže som do hudobnej školy chodila už oddetstva. Mj lyrický soprán bol vraj nádejný pre operu alebo operetu a moja profesorka, pani Hudecová, by ma tam rada videla. No kvôli narastajúcemu účinkovaniu vo filme a v televízii nakoniec zvíťazilo herectvo. A neľutujem. Mala som veľa príležitostí zaspievať si v televíznych inscenáciách i v divadle, takže štúdium spevu mi padlo vhod.
V ikonické Arabele vás kvůli přízvuku předabovala Libuše Šafránková. Je pro vás tento duet i jakousi tichou satisfakcí?
- Jana Nagyová: Prečo? Ja to tak vôbec nevnímam. V minulosti som si zahrala v niekoľkých českých produkciách s originálnym českým dabingom. No problém! Dnes to už nie je podstatné – keď má herec pekný, zaujímavý a príťažlivý akcent, je jedno, z ktorej krajiny pochádza.
Vy, paní Vaculíková, jdete přesně opačným směrem – od velkých muzikálových rolí ke komorní autorské tvorbě. Co vás k tomu přivedlo?
- Jana Vaculíková: Přišlo to v době, kdy jsem natočila své první album. Uvědomila jsem si, jak moc mě naplňuje práce na vlastní tvorbě a jak je pro mě dôležitý blízký kontakt s publikem. Ten jsem na velké muzikálové scéně tolik nepociťovala. Navíc jsem tam prezentovala něčí tvorbu a cizí postavu – nebyla jsem na jevišti sama za sebe a přestalo mi to přinášet radost. Vlastní písničky jsem si přitom psala už během studií na JAMU.
Kde se cítíte zranitelnější – na jevišti v roli, nebo u mikrofónu sama za sebe?
- Jana Nagyová: Asi u mikrofónu, keď ma osloví redaktor, ktorý nie je na rozhovor dostatočne pripravený, je neinformovaný, uštipčný, dotieravý a bez morálnej etiky. Keď kladie hlúpe otázky, to ma vie zraniť a často vyviesť z rovnováhy.
- Jana Vaculíková: Zranitelná jsem asi všude, ale v osobním životě ještě mnohem víc.
Kde měla píseň rozhlasovou premiéru a kde si ji dnes mohou posluchači poslechnout?
- Jana Nagyová: Ja viem zatiaľ len toľko, že náš duet je na YouTube. Kedy bude mať rozhlasovú premiéru, uvidíme. Ale to by nebolo zlé, čo povieš, Jani?
- Jana Vaculíková: Píseň si můžete poslechnout nejen na YouTube, kde má již přes 111 tisíc přehrání, ale také na všech streamovacích platformách. Zní už také na Rádiu Proglas, kde po ní okamžitě sáhli, a dostaly jsme pozvání do Českého rozhlasu Dvojka. Čeká se jen na vhodný termín, až bude Janička v Česku. Pro mě je to výzva, abych do té doby dokončila své nové album, kterého bude náš duet součástí.
Věříte na anděly? Máte konkrétní zážitek, kdy jste cítily jejich ochranu?
- Jana Nagyová: Každý máme v sebe kus anjela. Jeden viac, druhý menej. Anjelskú tvár, anjelské oči, anjelskú povahu, anjelské krídla alebo anjelskú dobročinnosť… Ja som už niekoľkokrát v živote dostala malého anjelika ako darček v rôznych podobách – z keramiky, papiera, skla, drôtu, dreva či porcelánu, ale aj zo striebra a zlata. A anjela strážneho som mala pri sebe už mnohokrát. Hoci bol voľným okom neviditeľný, uchránil ma. Napríklad v roku 1993 pri ťažkej dopravnej nehode na diaľnici D1 cestou do Prahy…
- Jana Vaculíková: Věřím a vím, že jsou se mnou. Dávají mi jasná znamení, co je pro mě dobré a co ne.
Komu je píseň Anděl tvůj adresovaná? Je za ní konkrétní člověk?
- Jana Nagyová: Anjel strážny je adresovaný všetkým poslucháčom bez rozdielu veku. Anjel strážny je ako pekná rozprávka. A do rozprávky patria aj čerti – tí, ktorí sú závistliví, toxickí, vulgárni a ubližujú nevinným. Nech pesnička osloví každého, pretože hudba spája ľudí na celom svete.
- Jana Vaculíková: Ta píseň je o víře člověka v andělskou pomoc. Je určená každému z nás.
Paní Vaculíková, vaše nové album nese název Nahá duše. Co všechno pro vás znamená?
- Jana Vaculíková: Ve svých textech se vyzpívám ze svých nejniternějších pocitů. Často se týkají přímo prožitků z mého života a hodně se v nich odhaluji. Proto Nahá duše.
Píšete si texty sama. Kolik z vašeho osobního života se do nich dostalo?
- Jana Vaculíková: Určitě tak osmdesát procent. Často čerpám z vlastních pocitů a stalo se mi už i to, že co jsem v písni napsala, to se následně skutečně stalo.
Zpíváte i písně Edith Piaf, Hany Hegerové či Hany Zagorové. Co má autorská píseň, co převzatá mít nikdy nemůže?
- Jana Vaculíková: Ten prožitek, autenticitu a emoce, které do ní můžu dát jen ja sama. Protože přesně vím, o čem zpívám.
Je na albu skladba, u které jste váhala, zda ji vůbec zveřejnit?
- Jana Vaculíková: O žádné takové nevím.
Paní Nagyová, po třiceti letech v Německu jste změnila adresu a přestěhovala se do švýcarského Lucernu. Rozhodlo srdce, nebo hlava?
- Jana Nagyová: Lucern je srdcovka, ale predovšetkým zabojovala naša hlava. Čo si budeme tajiť… S manželom už máme väčšiu časť života odžitú. A roky, ktoré máme ešte pred sebou, chceme prežiť v zdraví, istote, bezpečí, neutralite, čistote a vzájomnom rešpekte. Preč od politiky, kriminality, podvodníkov, hejtov, vulgárností a ľudskej zloby, ktorá sa v Európe rozrastá ako rakovina.
Rodině jste obětovala třicet let kariéry. Litovala jste toho někdy?
- Jana Nagyová: Nie. Nikdy v živote nič neľutujem. Všetko bolo tak, ako malo byť. Moja rodina bola, je a zostane na prvom mieste v rebríčku hodnôt môjho života. Kariéra je pominuteľná, nevyspytateľná a zraniteľná.
Ženy po šedesátce často mluví o tom, že se pro společnost stávají neviditelnými. Zažila jste to vy sama a co byste vzkázala ženě, která si říká, že už je na všechno pozdě?
- Jana Nagyová: Milé dámy, nikdy nehovorte, že je neskoro! Čo to vôbec je – byť neviditeľná? Každá etapa v živote prináša svoje ovocie. Liek proti starnutiu neexistuje a ani AI nám v tom nepomôže. S vekom pribúdajú skúsenosti, rozvážnosť, vytrvalosť, láskavosť a kopec vedomostí. Ale prirodzene pribúdajú aj zdravotné problémy či zmeny postavy. Vrásky, šediny či úbytok kolagénu nie je nič nepatričné – kto sa chce dožiť vysokého veku, musí sa zmieriť s dôstojným starnutím. Tento proces môžete do určitej miery spomaliť starostlivosťou o telo, pohybom, vzdelávaním, umením a dobrou prácou. Šťastie a zdravie sa kúpiť nedajú a staroba je zdarma. Preto neriešte vojnu proti starnutiu a žite v spokojnosti, láske a porozumení.
Chystáte spolu další projekt, nebo byl duet jednorázovou záležitostí?
- Jana Nagyová: O tom sme sa s Janičkou ešte neroprávali. Táto téma zatiaľ nebola na našom „to-do liste“.
- Jana Vaculíková: Cítím, že se ještě pracovně potkáme… Jen zatím nevím, jestli pěvecky, nebo herecky. Nechám se překvapit. Andělé nás povedou.