Ještě v srpnu jsme byly naprosto spokojené. Večer s kamarádkami, sklenička na zahrádce, víkend podle vlastních představ a žádné vysvětlování, proč jsme na zprávu odpověděly až za tři hodiny. Jenže pak přišel podzim. V šest večer se stmívá, z televize se ozývají první vánoční reklamy a najednou nám připadá podezřele romantická i představa, že s někým společně vybíráme, co si objednat k večeři. Žena, která ještě před měsícem prohlašovala, že nikoho nepotřebuje, dnes přemýšlí, jestli by přece jen nebylo hezké mít vedle sebe někoho, kdo ji obejme. A ideálně také vynese koš. Mění se s podzimem skutečně naše touha po vztahu, nebo jsme jen zjistily, že samotné pod dekou už nemáme komu ohřívat studené nohy?
V létě jsme nezávislé bohyně. Na podzim nám najednou chybí druhý hrnek
Léto má jednu úžasnou vlastnost. Dokáže nás přesvědčit, že život je nekonečný festival možností. Dny jsou dlouhé, večery teplé, lidé se potkávají venku a spontánní plány vznikají rychleji než výmluvy, proč jsme zase nezalily kytky. Když nemáme partnera, často nám to ani nepřipadá jako něco, co bychom měly řešit. Máme přátele, výlety, dovolené a příjemný pocit, že o svém čase rozhodujeme samy.
Jenže pak přijde říjen, v půl šesté je za oknem tma a naše velkolepé večerní plány se začnou omezovat na dvě možnosti: pustit si seriál, nebo si pustit seriál a uvařit k tomu čaj.
Najednou si všimneme, že ten druhý konec gauče je nějak podezřele prázdný. Neznamená to, že bychom přes léto nepotřebovaly blízkost a na podzim se v nás probudil úplně jiný člověk. Kratší dny, chladnější počasí a více času doma ale mohou změnit to, na co máme náladu. Zatímco v létě nás láká společnost a pohyb venku, na podzim může být příjemnější klid, důvěrnost a pocit, že se máme ke komu přitulit. Tady se začíná rodit podzimní romantika. Ne ta filmová, při které se dva lidé políbí v dešti a oba vypadají, jako by právě vyšli od kadeřníka. Ta skutečná, ve které máte tepláky, vlasy sepnuté skřipcem a někomu můžete říct: „Udělej mi taky čaj, když už jdeš do kuchyně.“
Protože láska je krásná věc. Ale láska, která cestou z kuchyně přinese i sušenky, má přece jen něco navíc.
Seznamky mají podzimní směnu. Jen pozor, ať si nespletete lásku s ústředním topením
Pro podzimní a zimní touhu najít si někoho existuje dokonce anglický výraz cuffing season. Volně řečeno období, kdy lidé začínají více toužit po partnerovi, se kterým by přečkali chladné měsíce. Je to především populární označení seznamovacího trendu, nikoli nějaký vědecky potvrzený zákon, podle kterého se každé ženě prvního října automaticky zapne romantický režim. Přesto je na té představě něco povědomého.
V červenci jsme si říkaly, že se rozhodně nebudeme omezovat kvůli někomu, kdo nám třetí den píše „Ahojky, co děláš?“. V říjnu už se nad stejnou zprávou zamyslíme o něco déle. Venku totiž prší, kamarádky mají vlastní program a na Netflixu jsme právě dokončily seriál, u kterého jsme si slíbily, že se na další podobný už nikdy nepodíváme.
A tak znovu otevřeme seznamku.
Najednou se trochu jinak díváme na profily, které jsme v létě bez váhání přejely prstem doleva. Pán s fotografií z hor? Vypadá mile. Muž, který rád vaří? Zajímavé. Ten, co má na každé druhé fotce rybu? No dobře, třeba je jinak hodný.
Tady je ale dobré připomenout, že podzimní večery jsou sice dlouhé, ale špatný vztah dokáže být ještě delší.
Touha po blízkosti je úplně přirozená. Jen bychom si ji neměly splést s potřebou rychle zaplnit volné místo vedle sebe. Partner není elektrická dečka, kterou vytáhneme ze skříně, když začne být chladno, a na jaře ji zase uklidíme mezi zimní bundy. A hlavně není nutné snížit nároky jen proto, že se blíží prosinec a rodina už pomalu připravuje tradiční vánoční výslech: „A co ty, pořád nikoho nemáš?“ Někdy je lepší odpovědět, že nemáme, než si kvůli klidu u štědrovečerního stolu pořídit vztah, ze kterého budeme chtít utéct ještě před Silvestrem.
Máte partnera? Gratulujeme. Právě začíná sezona společného gauče a boje o deku
Podzim ovšem nemění atmosféru jen nezadaným ženám. Také dlouhodobé vztahy dostávají s příchodem chladnějších dnů trochu jiný rytmus. V létě se chodí ven, plánují se výlety, grilování, dovolené a návštěvy. Všude se něco děje a doma se občas potkáte hlavně proto, abyste si vyměnili špinavé prádlo za čisté. Na podzim trávíte více času společně doma. A to může být nádherné. Uvaříte večeři, zapálíte svíčku, zachumláte se pod deku a konečně máte čas jeden na druhého. Romantika jako z reklamy na podzimní kolekci bytových doplňků.
Přibližně po sedmi minutách zjistíte, že jeden chce kriminálku, druhý komedii, jednomu je zima a druhému horko. A ta krásná velká deka, kterou jste koupila právě pro společné večery, má záhadnou vlastnost: jakmile si pod ni lehnete dva, přestane být velká.
Z romantického večera se tak může stát nenápadné vyjednávání o území, při kterém by si i zkušení diplomaté potřebovali udělat poznámky. Jenže právě v těchto obyčejných chvílích se často skrývá něco mnohem důležitějšího než velká romantická gesta. Pocit, že spolu dokážete být i tehdy, když se nic mimořádného neděje. Že nemusíte mít naplánovaný program, dokonale uklizený byt ani večeři o třech chodech, abyste si užily společný čas.
Někdy stačí procházka, společné vaření, povídání u čaje nebo večer, kdy oba odložíte telefony a opravdu spolu mluvíte. A pokud už spolu žijete dost dlouho, možná dokonce objevíte téma, které nesouvisí s nákupem, dětmi, účty ani otázkou, kdo zase nechal rozsvíceno v koupelně.
Na druhou stranu více času doma může také zvýraznit věci, které během léta nebyly tolik vidět. Když jste spolu častěji, snáze si všimnete drobných neshod, rozdílných potřeb i toho, že jeden z vás považuje otevřené okno za zdravé větrání a druhý za pokus o vraždu podchlazením.
Podzim tedy nemusí vztah automaticky zlepšit ani zhoršit. Jen nám občas nastaví zrcadlo. A protože je venku tma, vidíme v něm hlavně sami sebe v teplákách.
Je to láska, nebo jen tma v půl šesté? Než někomu napíšete, zkuste si odpovědět
Podzimní nálada dokáže být zvláštně nostalgická. Déšť bubnuje do oken, venku voní mokré listí a najednou si vzpomeneme na někoho, na koho jsme celé léto ani nepomyslely.
Třeba na bývalého. Toho bývalého, se kterým to nefungovalo, který vás pravidelně rozčiloval a po jehož odchodu jste si slavnostně slíbila, že už nikdy. Jenže dnes je venku sedm stupňů, hraje smutná písnička a mozek se rozhodl připomenout výhradně hezké chvíle. V tu chvíli je dobré mít na paměti, že nostalgie je velmi talentovaná střihačka. Z minulého vztahu dokáže sestříhat nádherný romantický film a úplně vynechat scény, kvůli kterým jste se rozešli.
Než tedy napíšete „Ahoj, jak se máš?“, zkuste se zamyslet, jestli vám opravdu chybí konkrétní člověk, nebo spíš pocit blízkosti, který jste s ním kdysi zažívala. To jsou totiž dvě docela rozdílné věci. A druhá z nich se naštěstí nemusí řešit návratem k první.
Stejně tak není potřeba začít hledat vztah jen proto, že podzimní večery vypadají na sociálních sítích jako nepřetržitá přehlídka zamilovaných párů. Fotografie dvou hrnků, společné procházky barevným parkem, ruce propletené nad stolem a popisek „moje všechno“ mohou být krásné. Ale také neukazují, kdo před focením čtyřikrát odmítl jít ven, protože zrovna začínal fotbal.
Pokud jste spokojená sama, není na tom nic, co by bylo potřeba s příchodem října napravovat. A pokud naopak cítíte, že vám blízkost chybí, není důvod to shazovat jako nějakou slabost. Můžete se více vídat s přáteli, poznávat nové lidi, chodit na schůzky nebo prostě připustit, že byste ráda měla vedle sebe někoho blízkého.
Jen není potřeba všechno stihnout do prvního adventu. Podzim totiž možná nemění to, koho milujeme. Spíš mění kulisy, ve kterých o vztazích přemýšlíme. Když se dny zkracují a večery prodlužují, máme více příležitostí všimnout si, co nám v životě dělá dobře, co nám chybí a s kým bychom chtěly trávit čas, i když zrovna není žádný velký plán.
Ať už je odpovědí partner, kamarádka, rodina, nebo chvíle klidu o samotě, není potřeba se za ni omlouvat.
Takže ano, na podzim můžeme mít větší chuť na objetí, blízkost a romantiku. Ale než si kvůli studeným nohám pořídíme nový vztah, zkusme nejdřív teplejší ponožky.
Jsou levnější, nemusíme jim vysvětlovat své pocity a zatím se nestalo, že by nám po třech týdnech oznámily, že potřebují prostor.
Zdroj: Autorský text
Foto: Ilustrační / vygenerováno AI