Ještě v srpnu jsme byly ženy plné energie. Chtěly jsme cestovat, sportovat, chodit na večírky a možná si konečně najít nějakého toho prince. Pak přišel listopad a naše životní ambice se scvrkly na jedinou: dostat se večer domů, obléct tepláky a zajistit, aby po nás už nikdo nic nechtěl. Ráno se ještě pokoušíme vypadat jako elegantní žena, která má svůj život pod kontrolou. Jenže cestou do práce nám vítr zničí účes, déšť rozpustí make-up a v tramvaji se pod kabátem zpotíme jako při hodině spinningu. Večer už připomínáme bramboru zabalenou v dece, která komunikuje pouze prostřednictvím povzdechů a otázky „Máme něco sladkého?“. Co s námi listopad vlastně dělá? A proč máme pocit, že i cesta z gauče do kuchyně by měla být započítána do denního počtu kroků?
Ráno chceme dobýt svět. V pět odpoledne už jen vlastní gauč
Listopad má zvláštní schopnost. Ráno nám sebere chuť vstát a odpoledne ještě poslední zbytky optimismu. Budík zvoní, venku je tma a my chvíli přemýšlíme, jestli opravdu potřebujeme zaměstnání, nebo bychom se nemohly živit tím, že budeme ležet pod peřinou a testovat měkkost polštářů.
V létě jsme vstávaly za světla a ještě před prací stihly přemýšlet, co podnikneme večer. Teď se v sedm ráno potácíme po bytě, rozsvěcujeme všechna světla a kávovar zdravíme s větší láskou než vlastní rodinu. A když nám někdo před prvním douškem položí otázku „Co bude dnes k večeři?“, začneme vážně uvažovat o tom, že se odstěhujeme do lesa.
Ani oblékání není žádná legrace. Ráno jsou tři stupně, odpoledne jedenáct a v tramvaji přibližně tolik, kolik bývá v tropickém skleníku. Vyjdeme z domu jako elegantní Pařížanka, po deseti minutách máme zamlžené brýle, elektrizující vlasy a šálu omotanou kolem krku tak pevně, že připomínáme mumii na cestě do kanceláře.
A pak je tu déšť. Ten listopadový, drobný a vytrvalý, který vypadá nevinně, ale během pěti minut z nás udělá zmoklou slepici. Deštník se otočí naruby, kabelka promokne a účes, na kterém jsme ráno pracovaly dvacet minut, se promění v cosi, co by kadeřnice označila za odvážný experiment. Když se konečně vrátíme z práce, je tma. Podíváme se na hodinky, zjistíme, že je teprve půl páté, a máme pocit, že jsme právě dokončily noční směnu. Kamarádka navrhne skleničku vína ve městě a my se na její zprávu díváme, jako by nás pozvala na výstup na Sněžku v lodičkách.
A ono to má i své vysvětlení. S ubývajícím denním světlem se mění signály, podle kterých si tělo nastavuje biologické hodiny. Ranní tma může ztěžovat probouzení a kratší dny u některých lidí ovlivňují náladu, spánek i energii. Svou roli hraje také méně pohybu a času venku.
Takže ne, nemusíme být nutně líné. Jen naše tělo reaguje na jiné podmínky. Občas ovšem s nadšením zaměstnance, kterému právě oznámili povinnou sobotní směnu. Pomoci může ranní denní světlo, pravidelný spánek a pohyb. Nemusíme hned běhat maraton. Úplně stačí procházka, při které si připomeneme, že svět existuje i mimo naši kuchyň a obývák. A pokud se nám podaří vyjít ven ještě za světla, můžeme si rovnou pogratulovat. V listopadu je to téměř organizační úspěch hodný zápisu do životopisu.
Večer brambora v dece. A kdo nám sáhne na ovladač, riskuje život
Jakmile se setmí, začíná naše druhá životní etapa. Zatímco ráno jsme ještě předstíraly, že jsme společenské, elegantní a aktivní ženy, večer už toužíme jen po dece, teplákách a absolutním klidu.
Zvláštní je, jak rychle se dokážou změnit naše priority. V červenci jsme po osmé večer přemýšlely, kam ještě vyrazit. V listopadu už v tu dobu řešíme zásadní otázku: Má cenu vstávat pro čaj, nebo nám bude stačit voda, kterou máme na stolku od včerejška?
A jakmile si konečně najdeme ideální polohu na gauči, začne domácnost vysílat nouzové signály. Pračka dopere, telefon zazvoní, někdo hledá nabíječku a partner se zeptá, jestli nevíme, kde je ovladač. Samozřejmě že víme. Leží dvacet centimetrů od jeho ruky. Jenže vysvětlovat to by znamenalo promluvit, a my už máme pro dnešek vyčerpaný komunikační limit.
Pak přijde věta, která dokáže zničit i ten nejkrásnější listopadový večer: „Nepůjdeme se ještě projít?“
Projít? Teď? V té tmě, zimě a vlhku? Vždyť jsme se před chvílí konečně dostaly z kalhot, které mají knoflík!
Listopad také mění náš vztah ke společenskému životu. Když nám kamarádka napíše, že se páteční večeře ruší, odpovíme „Jé, to je škoda!“. Ale uvnitř právě slavíme malý státní svátek. Nemusíme se líčit, hledat parkování ani vysvětlovat, proč máme pod očima kruhy velikosti olympijských kruhů. Když už přece jen někam vyrazíme, čeká nás další disciplína. V restauraci odložíme kabát, svetr, šálu a čepici, čímž zaplníme polovinu židle. Po návratu domů zjistíme, že jsme si zapomněly rukavice, ale zato máme v kabelce tři účtenky, kaštan a papírový kapesník, jehož původ raději nebudeme zkoumat.
Podzimní večery přitom nemusí být promarněným časem. Odpočinek je důležitý a není nic špatného na tom, když místo velkých plánů zvolíme knihu, film nebo horkou koupel. Problém nastává spíš tehdy, když se z příjemného lenošení stane dlouhodobá izolace a přestanou nás těšit i věci, které jsme dřív milovaly.
Proto je dobré hledat rovnováhu. Jeden večer klidně strávíme jako profesionální brambora. Druhý můžeme zajít na kávu, do kina nebo alespoň na krátkou procházku.
A hlavně si nemusíme vyčítat, že nemáme každý den program nabitý jako influencerka na dovolené. Ta totiž na fotografii možná vypadá dokonale, ale nikdo neví, jestli po focení také nezalezla do tepláků a nesnědla půlku lednice.
Čokoláda, svíčky a představa, že od pondělí začneme nový život
Listopad je také měsíc, kdy se náš vztah k jídlu stává poněkud intenzivnějším. V létě nám stačil meloun, lehký salát a sklenice vody s citronem. Teď se podíváme z okna, zjistíme, že je tma, a automaticky začneme přemýšlet, jestli bychom si nezasloužily ještě jeden kousek koláče.
A když už si ho dáme, byla by přece škoda nechávat na talířku poslední sousto.
Zvláštní listopadovou disciplínou je také nakupování. Vyrazíme do supermarketu pro mléko a pečivo, ale cestou nás přepadne oddělení se svíčkami, měkkými dekami a vánočními dekoracemi. Domů se vrátíme s keramickým sobem, třemi voňavými svíčkami a novými ponožkami s vločkami. Mléko samozřejmě nemáme.
A pak si ještě stěžujeme, že obchody začínají s Vánocemi příliš brzy. Zatímco doma slavnostně rozbalujeme další světelný řetěz.
Listopad má totiž zvláštní schopnost přesvědčit nás, že útulný domov potřebuje minimálně sedm dek, patnáct svíček a hrnek velikosti menšího květináče. Jakmile v obchodě uvidíme nápis „podzimní pohoda“, začneme nakupovat, jako bychom se připravovaly na tříměsíční pobyt v horské chatě bez elektřiny.
Chutě na sladké a sytější jídla mohou souviset s náladou, návyky i tím, jak během dne jíme a spíme. U některých lidí se v zimních měsících skutečně mění chuť k jídlu. Neznamená to ale, že naše tělo nutně potřebuje každý večer čokoládovou tyčinku velikosti televizního ovladače.
Naštěstí si můžeme listopad zpříjemnit i jinak. Teplým čajem, dobrým jídlem, světlem svíček nebo malými rituály, na které se budeme těšit. A když si k tomu dáme kousek čokolády, svět se také nezboří.
Jen pozor na naši oblíbenou listopadovou větu: „Od pondělí začnu.“
Od pondělí budeme cvičit, zdravě jíst, chodit dřív spát a konečně si uděláme pořádek ve skříni. Jen jsme zatím neupřesnily, od kterého pondělí. A vzhledem k tomu, že se blíží Vánoce, začíná být časový prostor pro nový život poněkud omezený.
Možná je ale lepší přestat čekat na velký restart. Nemusíme změnit celý život během jednoho týdne. Stačí si každý den dopřát trochu pohybu, čerstvého vzduchu a něco, co nám udělá radost. A pokud jsme dlouhodobě výrazně smutné, vyčerpané nebo nám únava komplikuje běžný život, není dobré všechno svádět na listopad. V takovém případě je namístě poradit se s lékařem.
Protože péče o sebe není jen pleťová maska a nový krém. Někdy je to také schopnost přiznat si, že potřebujeme pomoc, spánek nebo prostě jeden večer bez povinností.
A naše listopadové moudro na závěr? Nemusíme být každý den bohyně, která zvládne práci, domácnost, rodinu, sport i dokonale upravené vlasy. Někdy úplně stačí být spokojená brambora v dece. Jen si dejme pozor, aby nám pod tou dekou neutekl celý život. Protože odpočinek je krásná věc, ale listopad přece jen není povolenka k zimnímu spánku až do Velikonoc. A když už se rozhodneme večer nic nedělat, dělejme to pořádně. Bez výčitek, s čajem a hlavně s ovladačem na dosah ruky.
Zdroj: Autorský text
Foto: Flickr