Inteligence není výhradou lidí. Můžeme ji spatřit i u zvířat. Stejně jako lidé, i opice, sloni, medvědi, mravenci či dokonce hadi umí řešit nejrůznější problémy a mají schopnost učit se na základě svých zkušeností. Protože jsou zvířata schopna učení, nikdy nechytíme téhož tvora dvakrát na tom samém místě stejným způsobem. Snadněji proto také lapíme zvíře mladé než to staré, které je zkušenější. Podle příkladu Darwina, když byli hadi v teráriu chytáni již počtvrté lanovou smyčkou, naučili se jí vyhnout. Pozoruhodný je pak jeho příběh o kobře, která chytila v podzemí ropuchu, ale díky svému plnému břichu nemohla z díry vylézt. Ropuchu tedy vyzvrátila, ale ta se snažila znovu utéct a tak ji opět polkla a opět nemohla vylézt ven. V dalším pokusu pak ropuchu vyzvrátila, chytla ji za nohu a vyvlekla ji ven z díry, kde ji následně konečně polkla. Naše děti se stejně jako zvířata učí svými zkušenostmi. Pro rozvíjení jejich inteligence jsou také velmi přínosné vizuální příklady, nejlépe formou příběhů. Vhodný způsob jak vštípit dětem základní znalosti či principy slušného chování pak nabízí
i moderní technika. Příkladem je televizní stanice Minimax. Její zábavné pohádky nejen děti pobaví, ale také zábavnou formou poučí v nejrůznějších směrech.
Přestože zvířata nemluví
neznamená to, že neumí mezi sebou komunikovat. Dorozumívají se nejrůznějšími způsoby. Užívají k tomu však místo jazyka postoje těla, nejrůznější zvuky a gesta. Nejvyšší stupeň komunikace lze pozorovat u opic,
u kterých dorozumívání probíhá na soustavě zvuků a primitivní znakové řeči. U šimpanzů například můžeme najít gesta jako polibky, objímání, poplácávání po zádech, podávání rukou či lechtání. Navíc je užívají ve stejných situacích jako my. Na přivítanou se objímají a dotykem druhého utěšují. U zvířat, stejně jako u dětí, je možné rozvíjet celou řadu komunikačních dovedností. Psy můžeme například naučit, jak si říci o potravu, jak požádat o pomoc, či jak upozornit na nejrůznější podněty a nebezpečí. Opice jsou pak schopné se naučit i vyšší stupeň komunikace jako znakovou řeč. Světově nejproslulejší gorila Koko 27. dubna 1998 jako první zvíře dokonce odpovídala s pomocí své ošetřovatelky na dotazy, které lidi posílali přes chat. Tato nadaná gorila čerpá ze slovníku více než 1000 slov. Jak je vidět, v mnoha ohledech jsou si lidé a zvířata podobní, ne-li stejní. V něčem se však lišíme. Zvířata jednají na základě instinktů, když to my máme možnost své chování volit, což nám dává morální cítění. Dokážeme se rozhodovat a vybrati si to, co nám vyhovuje. Proto se k zvířatům chovejme s úctou a važme si jich.
Emoce
Zvířata stejně jako my cítí a prožívají nejrůznější emoce. Dá se říci, že se emocionální život zvířat od toho našeho v řadě věcí nijak zvláště neliší. Zvířata jako my pociťují radost, lásku ke svým dětem, přátelství, hrdost, zvědavost, ale i strach, smutek, bolest, žárlivost, hněv a umí se urazit. Zvířata dokáží tyto pocity vyjádřit nejrůznějšími způsoby. Například lásku či přátelství vyjadřují dotyky. Sloni pak dokáží stejně jako my plakat, když je jim smutno. Když se něčeho bojíme, zrychlí se nám tlukot srdce. Stejně tak se strach projevuje
i u zvířat.Například koně vyjádří i takové emoce, jako je netrpělivost, a to tak, že hrabou nohou, stejně jako když je člověk nervózní a podupává si.Opice pak dokáží vyjádřit pocity i mimikou v obličeji. Smích v jejich podání představuje dokořán otevřená pusa. Když pak polechtáte šimpanze, vydává podobný chechtavý zvuk jako malé dítě. Dokáží však projevit i záporné emoce.
Například když se naštvou, vycení zuby a pohybují obočím nahoru a dolu. Často se umí i urazit a někoho naschvál ignorovat a nekomunikovat, stejně jako lidé. U opic pozorujeme i údiv, stejně jako my, i ony zdvihají obočí, malý rozdíl je však v tom, že jím rychle pohybují nahoru a dolů zdvižením obočí. Když se pak opice soustředí, můžeme v jejím obličeji vidět soustředěný výraz a odhodlání stejně jako u lidí. Má stisknuté rty
a zpomalený dech.