Učíte kouzlit děti a manželku? Nevadí jim někdy, že nechápou, jak to děláte a připadají si takříkajíc jako blbci? Já bych spíš řekl, že manželka a děti to pěkně kouzlí se mnou. Na určité ženské triky a vykouzlený dětský úsměv je i profesionální kouzelník krátký. Ale co se týká mých jevištních kouzel, tak vědí, jak je dělám. Můj syn, když byl ještě malý, a viděl v divadle scénu, kde mě osm mnichů probodává hořícími hroty, tak křičel na celé divadlo: „Ne ne! To je můj tatínek!“ A teď, když je mu deset, tak už říká s přehledem: „Já vím, tati, to je jenom kouzelnický trik!“
Jak se Vám daří slaďovat rodinný a pracovní život? Jednoduše, děti mi schovají mobil a tím pádem jsem jenom tatínek na hraní.
Jakým činnostem se nejraději s dětmi věnujete ve volném čase? Jako blázen pobíhám po dětském hřišti a řvu jako dinosaurus. V lepším případě jsem býložravec, který neřve a pouze oškubává listí na stromech.
Jak jste přišel ke kouzlení, povedete k nim i děti? Já jsem se ke kouzlení dostal naprostou náhodou jako malý kluk, když jsem si vypůjčil knížku pro začínající kouzelníky. Jedno malé náhodné setkání s knížkou, které změnilo celý můj život. Mám to štěstí, že práce je zároveň můj koníček. Každé dítě se samozřejmě snaží napodobovat rodiče, tak se o to snaží i můj starší syn Matyáš, ale popravdě bych byl raději, kdyby se vydal v budoucnu jinou profesionální cestou, protože sám nejlépe vím, jak je toto povolání náročné. Já jsem měl štěstí, a moje děti by ho třeba zase nemuseli mít. V umělecké branži platí dvojnásob, že na jedné straně je zvládnutí řemesla, nějaký ten talent a potom je strašně důležité právě to štěstí. Pokud ale je kouzlení pouze zábava a dětský koníček, tak rozhodně mohu doporučit. Moji kluci taky mají rádi, když si hrajeme a já jim nechávám mizet míček před očima a oni ho potom hledají. A samozřejmě, že kouzla také sami zkouší předvádět.
Co Vás jako otce poslední dobou nejvíce potěšilo? Scénka v obchodě, kdy se řvací a hysterické dítě dožadovalo po otci nákupu hračky. A tentokrát to nebylo moje dítě. To potěší.
Jak s dětmi odpočíváte, když se vám nechce na kolo nebo na procházku? V mém případě je to například televize, které se v dnešní době těžko vyhneme, ale která může mít výchovný charakter. U nás doma v tomhle směru hraje prim stanice Minimax. Musím totiž povinně se syny sledovat na Minimaxu dobrodružné výpravy Chrise a Martina Krattových. Pomalu mám pocit, že jsme už tyhle dva dobrodruhy do naší rodiny adoptovali. Oba moji kluci milují pořady o zvířatech. A jako dospělák musím uznat, že tenhle pořad, kde se děti něco zábavnou formou dozvědí, se autorům podařilo fakt pěkně vyčarovat.
Říkáte, že synové jsou milovníky zvířat. Máte doma nějaké zvířátko?
Máme dva jorkšírské teriéry. Mladší syn Jakub dokonce jméno našeho pejska, jak jsme na něj pořád volali, dokázal vyslovit dřív než slova jako máma nebo táta. Starší Matyáš si zase zamiloval víkendy, kdy chodí se Sisi na cvičák a na agility. Doma v obýváku nám také udělal mobilní slalom, tunel na prolézání a různé překážky. Nemusím říkat, jak je úžasné ve vlastním bytě kličkovat mezi překážkami. Ještě, že nemusím prolézat tunelem. Zkrátka u nás se všechno řídí podle psů.
Jezdí psi rádi v autě, jsou v tašce nebo běhají po voze? A čtou tuhle rubriku i dopravní policisté? Pokud ano, tak jsou naši pejsci samozřejmě vždy přivázáni v kšírech, které musí podle předpisů v autě mít. Pokud to ale pánové z dopravky nečtou, tak napište po pravdě, že máme kouzelnické psy. Slavný Houdini nebo Copperfiled by zbledl závistí. Z každých kšírů se během chvilky dostanou, opřou se o dveře auta a s nadšením z okýnka pozorují ubíhající krajinu.
Jaké bylo vaše první zvíře, bylo to zvíře, po kterém jste toužil? Vyprosil jsem si na rodičích křečka s tím, že se o něho ale opravdu budu starat. Jako každé dítě mě to bavilo tak týden. Potom mi maminka řekla, že nám křeček utekl. Divné ale bylo, že v ten samý den se úplně stejný křeček objevil za výlohou ve Zverimexu. Tak nevím.
Používáte při svých kouzelnických vystoupení vaše psí miláčky? Zásadně se žádnými živými zvířaty nečaruju.
Stal jste se patronem projektu na pomoc zvířátkům. Co Vás k tomu vedlo? Mám rád zvířata a třeba tenhle projekt inspiruje i ostatní lidi, jak se mohou bezplatně přičinit a hlasovat na FB Minimaxu (https://www.facebook.com/Minimax.TV), které Lesní ZOO se dostane pomoci. Tak nezapomeňte, až dočtete tenhle článek, tak se schválně běžte podívat na internet, jak to aktuálně vypadá… 
Kdo je doma pánem, hafani nebo Vy? Manželka, hafani a já. Přesně v tomto pořadí.
Kdo se o ně stará, co jedí, rozmazlujete je? Řeknu vám to takhle. Když řeknu před kamarády, že na mě žena byla jako na psa, znamená to, že jsem se měl jako v bavlnce.
Co s nimi děláte o dovolené? Psí hotel? Známí, nebo je vozíte sebou a podřizujete se jim? Na dovolenou a výlety jezdí s námi, ale pokud letíme letadlem, tak hlídá babička. Příznivci aviatiky to rozhodně nejsou. V létě s námi pojedou na kouzelnický tábor, který pořádám pro děti. Tam si to užívají, protože děti si s nimi hrají a pěkně je rozmazlují, takže manželka je musí pořád hlídat, aby nám je děti v dobré víře nevykrmili do rozměrů bernardýna.
Vaše divadlo je především svým repertoárem zaměřené na děti. Jaké je to čarovat pro děti? Je v tom nějaký rozdíl například oproti vystupování pro dospěláky? Zásadní rozdíl je v tom, že malé děti vám jako kouzelníkovi věří, že opravdu dokážete zázraky. A s touto důvěrou je nesmíte zklamat. Větší děti, které už vědí, že kouzla jsou pouze technické triky, se snaží přijít na princip triků a pokud uděláte sebemenší chybičku, tak na ni nekompromisně a nahlas upozorní. V tom je rozdíl od dospěláků, kteří případnou drobnou chybu decentně přejdou mlčením. Zkrátka děti jsou pravdomluvné a u nich se nikdy nevyplácí na jevišti ani v životě chybovat, jinak vám to spočítají. Ne jako kouzelníkovi, ale i jako rodiči. Každý rodič jistě ví, o čem mluvím…