Mýtus čaje o páté

Čaj o páté, neboli Five O´Clock Tea, spojujeme neomylně s Anglií. A přitom je to naprostý Omyl, zejména v současnosti! Tenhle pojem tam nemají zažitý, protože čaj se pije nonstop, od rána až do noci, bez ohledu na momentální polohu hodinových ručiček. 

Může za to vévodkyně

Čaj o páté má však své historické opodstatnění. V 19. století se totiž jistá Anna Marie, vévodkyně z Bedfordshiru, pokusila zkrátit dlouhou pauzu od oběda do večeře tím, že si o páté hodině nechala připravit čaj a k němu pojídala chléb s máslem. Na toto pohoštění a samozřejmě i na kus řeči pak zvala vznešené přátele
a tak se brzy zrodila sympatická společenská tradice. Měla dokonce svá zvláštní pravidla - jestliže se servírovalo z nízkého čajového stolku, nazývali to low tea, pokud z vysokého, byl to high tea.

Obláček mléka do čaje

Dnes můžete nanejvýš slyšet o afternoon tea (odpoledním čaji), ale, jak už bylo řečeno, čaj pijí Angličané pořád. Dokonalý způsob přípravy: Nejprve vypláchněte vařící vodou porcelánovou nebo kovovou konvici a pak do ní vložte čajové lístky, na dva šálky 3 lžičky. Ideální je přetáhnout kolem konvice háčkovaný návlek tea cosy, tím se udržuje stálá teplota.  Nálev je vyluhovaný za 5 až 10 minut. Nalijte čaj do šálku a podle chuti přidejte menší či větší obláček mléka. Normálního mléka prosím, nikoli takové té smetánky do kávy, ta se do čaje, stejně jako citron, podle Angličanů vůbec nehodí.


Je libo cream tea?

V Anglii si můžete dát ovšem také cream tea. Základem je běžný černý čaj s mlékem, o kterém byla právě řeč, rafinovaně vylepšený přikusováním scones, což je anglické čajové pečivo. Decentně je ulamujete, mažete jahodovou marmeládou a namáčíte tu dobrotu do husté smetany. Je to asi docela vydatná kalorická bomba, ale kdo by odolal?

Jak se přišlo na sáčky

Čajové lístky se také někdy vkládají do konvice v kovovém vajíčku (tea egg). Většina z nás ale pije nejčastěji čaj sáčkový, který vznikl vlastně díky náhodě. Obchodník z New Yorku Thomas Sullivan poslal svým klientům vzorky čaje v hedvábných pytlících a ti, aniž by tušili, že mají sáčky rozstřihnout a obsah vysypat do konvice, ponořili je rovnou do horké vody a „uvařili“ tak čaj. Líbilo se jim, že nemusejí konvici vyplachovat, ale mělo to chybu, málo propustné hedvábí bránilo plnému vychutnání kvality čaje, proto bylo nahrazeno jiným materiálem, nejprve gázou a později celulózou. Ačkoli původně nebyly sáčky příliš v oblibě, postupně zvítězila praktičnost a dnes tvoří sáčkový čaj 93 % celkové produkce. Labužníci ovšem vědí své…

 

 

Text: mir, (Více se dočtete v knize Čaj o páté od Claudie Hunt)