Vyléčit nemoci nebo prodloužit život o desítky let. Dlouhou dobu jsme mohli o takových průlomových záležitostech v medicíně pouze snít, ale již v příštích letech se mnohé z těchto snů mohou stát skutečností. Věda postupuje rychle vpřed a význam využití krvotvorných kmenových buněk při léčbě stále roste.
Krvotvormé kmenové buňky jsou dlouhodobě předmětem klinických studií, kdy díky pokročilým technologiím dochází ke stále novým objevům, jak moc jsou jejich účinky při správném použití zázračné. V současné chvíli již lékaři umí využívat jejich vlastnosti při terapiích, pěstování různých tkání a orgánů, při regeneračních procesech, ale také při léčbě zhoubných nádorů. Průlom ve výzkumu kmenových buněk nastal již v roce 2006, kdy profesor Yamanaka z běžné buňky vytvořil zárodečnou buňku a tu následně přenesl na jinou tkáň (např. místo kožní buňky tak vzniklo svalové vlákno). Na základě úspěchu tohoto revolučního poznatku vznikla řada nových terapeutických postupů, ke kterým vznikají stále nové klinické studie a otevírají se dveře medicíny budoucnosti. „Krvetvorné kmenové buňky jsou nejpoužívanější kmenové buňky vůbec. V současnosti mají důležité postavení v hematologii a imunologii (léčba imunodeficitů, autoimunity, chronických infekcí), ale lékaři se snaží jejich vlastnosti využít také u onkologických onemocnění, kde může jejich aplikace zachránit pacientům život,“ říká molekulární genetička Dominika Valent Raffajová.
Krvetvorné kmenové buňky je možné získat i při porodu
Krvotvorné kmenové buňky se nachází v kostní dřeni. Odběr přímo z kostní dřeně probíhá na chirurgickém sále v celkové narkóze, výkon trvá průměrně jednu hodinu. Punkční jehlou se z pánevních kostí odsaje potřebné množství krvetvorných buněk kostní dřeně spolu s krví.
Druhou možností je odběr krvetvorných kmenových buněk z periferní krve. Před samotným odběrem je nutná stimulace kostní dřeně – podáním stimulujících látek, aby se zvýšilo množství krvetvorných buněk v krvi. Tyto látky se podávají podkožní injekcí 1xdenně během 4 až 5 dnů. V tomto období může dárce mít mírně zvýšenou teplotu, mít trošku bolesti v kostech a může se cítit malátný. Pátý den probíhá samotný odběr krvetvorných kmenových buněk na krvinkovém separátoru. Do žíly se zavede jehla, která přečerpává krev přes separátor. Ostatní krev se vrací zpět do krevního oběhu. Odběr trvá asi 5 hodin. Nejčastějšími komplikacemi při odběru bývá bolest v místě vpichu, brnění rukou a změny krevního tlaku. Tyto potíže jsou přechodné a po odběru ustoupí a vymizí.
Třetí možností je využití odběru buněk hned při porodu dítěte, kdy rodiče svým novorozencům nechávají při narození uložit vlastní pupečníkovou krev a tkáně pupečníku, které se získávají zcela neinvazivně. Tato procedura je naprosto bezbolestná, zabere pouze pár minut a vše vyřídí zdravotnický personál, takže rodiče ani dítě nejsou odběrem nijak rušeni. Dítě má potom po celý svůj život zásobu vlastních kmenových buněk uložených pro vlastní použití. Pupečníková krev může být navíc užitečná také na léčbu nemocného sourozence. V porovnání s podáním pupečníkové krve od cizího dárce mají sourozenecké transplantace lepší výsledky a nižší riziko závažných komplikací po transplantaci. Pokud je starší sourozenec nemocný a maminka právě těhotná, lékaři mohou doporučit odběr pupečníkové krve právě pro vaše starší dítě.
Jaké nemoci je možné například léčit?
- Maligní onemocnění krve (leukémie, lymfomy)
- Nemaligní poruchy krve získané (aplastická anémie)
- Vrozené poruchy krve
- Poruchy imunity (roztroušená skleróza)
- Onkologická onemocnění – zhoubné solidní nádory
- Metabolické poruchy
- Nemoci z ozáření
Vlastní pupečníkovou krev je potom možné použít v případech, kde se standardně používá vlastní kostní dřeň anebo periferní kmenové buňky při různých typech onemocnění. Pacient si tedy „sám daruje svoje buňky“. Použití vlastní pupečníkové krve je možné nejen v dětském věku, ale také v dospělosti. S věkem pravděpodobnost jejího využití naopak roste, protože se zvyšuje výskyt onemocnění, při kterých se využívají k léčbě vlastní krvetvorné kmenové buňky. Transplantací vlastních buněk se dnes provádí více než transplantací buněk od dárců. Celosvětově je tento poměr cca 60:40 ve prospěch vlastních buněk. Je pravděpodobné, že se stále stoupajícím počtem dětí, které mají uchovanou pupečníkovou krev pro vlastní použití (v současnosti se v Evropě a Americe odhaduje tento počet na 2,5 miliónů) v rodinných bankách pupečníkové krve, bude narůstat také počet jejího využití na léčbu. Potenciál vlastní pupečníkové krve mohou dnes využít jen nedávno narozené děti, protože rodinné banky pupečníkové krve existují necelé dvě desítky let. Pravděpodobnost využití bude stoupat také díky početným klinickým studiím a stále se rozšiřujícímu počtu diagnóz, léčitelných vlastní pupečníkovou krví.
Případ malého Honzíka
Nedávno byla v Čechách medializována léčba malého Honzíka, u kterého v důsledku tonutí došlo k poškození mozku. Lékaři mu podali vlastní pupečníkovou krev. Není možné podat objektivní důkaz, do jaké míry se pupečníková krev podílela na velkém zdravotním zlepšení Honzíkova stavu, ale rodiče výrazný pokrok uváděli přesně v tom časovém období, ve kterém se mohou projevit účinky kmenových buněk. Použití pupečníkové krve je při této diagnóze podle lékařů průlomové. V současnosti ve světě existuje řada klinických studií a experimentálních podání pupečníkové krve při léčbě neurologických poškození a onemocnění, včetně genetických chorob, cévní mozkové příhody, neurodegenerativních onemocnění, dětské mozkové obrny či některých onemocnění autistického spektra.
Kmenové buňky jsou nadějí budoucnosti
Přestože v současné medicíně je možné pracovat s léčbou kmenovými buňkami pouze omezeně, mnozí pacienti zcela dobrovolně přistupují na experimentální léčbu a účastní se klinických studí, které mohou posunout medicínu vpřed. Lékařům je totiž jasné, že právě touto cestou se bude vyvíjet posun v léčení vážných chorob, a proto již nyní nazývají terapii kmenovými buňkami v medicíně fenoménem.