Takřka jako kulisy pro historický film vypadá italské město San Gimignano, které leží v toskánské provincii Siena. Středověké „mrakodrapy“ – rodové věže –každoročně okouzlí davy turistů a nejen díky nim bylo historické centrum města roku 1990 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.
Historie městečka se však začala psát mnohem dříve, než desítky věží vznikly. Ve čtvrtém století před naším letopočtem na jeho místě vyrostla etruská osada. Svou stopu zanechali ve městě Římané, kteří zde založili sídlo nazvané Silvia, a místem prošli také Langobardi.
Obchodovali se šafránem
V polovině 12. století město získalo na významu díky své poloze na důležité obchodní stezce spojující Pisu, Sienu a Janov. Bohatlo i pěstováním šafránu a vinné révy, jež vyváželo do mnoha zemí. Hospodářský rozkvět města ukončily spory mezi místními šlechtickými rody a velká morová rána ve 14. století.
Věže jako poslední útočiště
Kromě kostelů byly v San Gimignanu stavěny honosné gotické a renesanční paláce a specifické hranolové obranné věže, vysoké až padesát metrů, kterých zde původně stálo na 70. 
Sloužily jako útočiště při rodových válkách ve městě. Dodnes se dochovalo patnáct z nich. Nejvyšší, Torre Grossa, je součástí tehdejšího sídla městské rady, Palazzo comunale, dvoukřídlého paláce, postaveného roku 1323. Žádná z věží, které ve městě vyrostly, nesměla být vyšší než Torre Grossa.
Paláce, radnice a gotické kostely
Za zmínku stojí Palazzo vecchio del Podesta, stará radnice ze 13. století s věží Torre Rognosa, která se používala jako vězení, či trojlodní bazilika Nanebevzetí Panny Marie s věží, zvaná Collegiata, dominanta města s bohatou freskovou výzdobou. Krásné fresky zdobí i kostel svatého Augustina. Na náměstí Piazza della Cisterna se dochovaly domy ze 13.–14. století.
Dnes je město dokonalým dokladem středověké architektury a žije především z turistického ruchu. Vyhlášená jsou ale i jeho vína, destiláty, sýry či šunka z divokých prasat.
Text: Lenka Fukalová, zdroj a foto: wikipedie.com