Albíni a Melani

Prý umí kouzlit. Obecně platí: čím dále na sever, tím méně pigmentu. A má to logiku, takový lední medvěd se barvou neliší od sněhových plání, což se mu docela vyplácí, ať už jde lovit, nebo je loven, je díky zbarvení méně nápadný. Občas v tom není ale žádný c

Prý umí kouzlit. Obecně platí: čím dále na sever, tím méně pigmentu. A má to logiku, takový lední medvěd se barvou neliší od sněhových plání, což se mu docela vyplácí, ať už jde lovit, nebo je loven, je díky zbarvení méně nápadný.

Občas v tom není ale žádný chytrý záměr přírody, některá zvířata, ba i lidé, bez ohledu na to, kde žijí, jsou postiženi albinismem, neboli chorobným nedostatkem pigmentu. Hlavně ve zvířecí říši to nemá bílý živočich jednoduché, normálně zbarvení jedinci albíny často zabíjejí, zkrátka odlišnost se nepěstuje... Snad každý národ má však bajky o vzácných bílých zvířatech, jimž se připisují kouzelné vlastnosti. Ostatně, i Hemingway popsal mnoho stránek o „bílé velrybě“

Chytře se převlékli

Když je naopak pigmentace příliš mnoho, hovoříme o melanismu, který ovšem nevzbuzuje takový údiv jako albinismus. Přirozené tmavé zbarvení je užitečné například pro živočichy žijící v hustém lese, či v bahnitém terénu a velmi efektivně je chrání před vyhubením. Jenže, kromě přírody se na tmavém tónu některých druhů údajně podepsala i naše slavná - a občas i ničící civilizace… V 70. letech 20. století prý v Anglii převládali v průmyslově silně znečištěných oblastech černí motýli. Můžeme se jen dohadovat jak je to možné, přitom vysvětlení může být prosté, totiž, než aby riskovali, že si zamažou bělostná křídla popílkem, preventivně se převlékli do tmavého : ) Text: mir