Smutný příběh o tom, co dokáže alkohol nám poslala čtenářka Alena. Zároveň vás všechny, které mají doma partnera, jež nevydrží alespoň jeden den bez kapky alkoholu, vyzývá k tomu, abyste nad těmito muži zlomily hůl dřív, než bude pozdě.
Začátek byl pohádkový
Pavla jsem potkala, když mi bylo 18 a byla to velká láska, první chlap a zároveň poslední, říkala jsem si. Nemohla jsem se dočkat, až budeme svoji, postavíme si dům a budeme si v něm spokojeně žít s velkou rodinou. Dům se nám splnil a velká rodina také, bohužel to, co následovalo, mne však zcela šokovalo.
Pavel byl neskonale mírumilovný, bezkonfliktní a především dobrák, jak má být. V práci však jeho dobráctví dostávalo zabrat a pokaždé se vracel domů s šílenou náladou. Peníze jsme potřebovali, stavěli jsme dům a tížila nás hypotéka. Snažila jsem se s manželem o jeho situaci v práci bavit, dokonce jsem mu jeho místo v dané firmě vymlouvala, ale nedal si říct, stále setrvával tam, kde si sice vydělal pěknou sumu, ale bralo si to tu největší daň, která se pomalu a jistě začala projevovat. Pochopení nacházel v láhvi červeného.
Víno spolu s pivem a kořalkou mu vzalo všechno to, co jsme na něj milovala
Dvakrát do týdne si koupil víno, někdy piva, ale vždy to před námi samozřejmě maskoval, jak jen to šlo. Děti manžela nachytali v dílně a vše mi prozradili. Promlouvala jsem mu do duše, nutila jej, ať změní práci, ale nechtěl slyšet nebo snad vůbec neslyšel. Chodil z práce domů a vždy si donesl svoji odměnu – láhev jakéhokoli alkoholu. Popíjel sám, když jsme byli s dětmi pryč a začal si tak formovat svůj svět.
Alkohol mu vymyl mozek a udělal z něj zrůdu
Čas si vybral svoje a závislost začala dostávat na obrátkách, stal se z něj úplně jiný člověk. Ta dobrota zmizela, byl najednou agresivní, zlý a nadával na vše, co se dalo. O léčení nechtěl ani slyšet a děti na mne tlačili, ať se na něj vykašlu a začnu žít svůj život. Nemohla jsem ho nechat samotného, tak jsem s ním i nadále zůstávala. Jednou mi ale kvůli chlastu ublížil, vylila jsem všechny zásoby a zavolala specialistu, aby si s ním promluvil. Lékař odjel a já dostala facku, najednou se mi otevřely oči a já prozřela, musela jsem odejít. Protože jeho chování bylo nebezpečné.
Našla jsem si nového muže a do dnes mi matka Pavla vyčítá, že jsem ho zničila já. Někdy dokonce bojuji s pocitem, zda nakonec nemá pravdu.
Text: Lenka Zelnitiusová