Pusťte k sobě emoce

„Cogito ergo sum“– myslím, tedy jsem…“ řekl Descartes, ale měli bychom dodat - Cítím, tedy jsem! Emoční inteligence je stejně důležitá jako inteligence založená na práci s vědomostmi
a logikou, ba někdy je i důležitější… 

 

Škola vědy o sobě

V San Francisku ji nazývají Self Science (věda o sobě). Ve středisku Nueva Learning Center učí emoční inteligenci a tvrdí, že citová výchova má být tak samozřejmá jako výuka  čtení a psaní. První krok: začněme vnímat sami sebe, dejme najevo city a objevme, zda jsou naše rozhodnutí vedena rozumem či emocemi. Pokud jsme nespokojení, analyzujme co za tím vězí. Nejsme náhodou sobečtí a příliš zaměření na sebe? Zkusme se vcítit do druhých, naslouchejme jim, (naše problémy jsou často nicotné proti jejich). Následuje fáze smíření sama se sebou, kromě předností známe a přijímáme i své slabosti. Než abychom se hroutili se pod sebekritikou, je lépe podívat se na sebe z nadhledu.

Jak mít úspěšný vztah

Americká terapeutka Judith Wallersteinová vytvořila emocionálně inteligenční návod jak přežít ve dvou.

* Nejprve se máme vypořádat s minulostí, (aby nám průběžně nevypadávali kostlivci ze skříní : )).
* Pak s partnerem vytvoříme pospolitost, už nejsme jen já a on, ale MY! Předpokladem je důvěrnost – známe svá přání, slabosti i problémy. Kdo se druhému neotevře, má pocit osamění a nepochopení. Mimochodem, ženy jsou ve vztahu spokojenější, čím je důvěrnější,  muži staví výš vášeň a tělesnou přitažlivost

* Už před narozením dítěte přijmeme roli rodiče, (jde to i hravou metodou). Avšak to, že jsme otec a matka, neznamená, že přestaneme být milenci a partneři.
* Abychom se učili zvládat krize, vymezíme si čas pro „spory“, (klidně každé pondělí večer). Při argumentování se chováme tak, jak chceme, aby se partner choval k vám. Bez podpásovek a urážek. * Dopřáváme si spolu zábavu a smích, protože tam, kde je humor, nemůže nic dopadnout úplně špatně.
* Máme úctu k partnerovi, respektujeme danosti jeho povolání a tolerujeme jeho koníčky, případně je pěstujeme společně.
* Poskytujeme si vzájemnou pomoc a pocit bezpečí, což potřebují i největší nezávisláci. Tak jako dítě pláče
a vzteká se, když se matka (zdroj něhy a potravy) vzdálí a upokojí se až v momentě, kdy se vrátí, stejně to cítíme
v nitru i my, dospělí, jen už nepláčeme a nevztekáme se, protože se to zkrátka nehodí…
* Hledáme - a posléze nacházíme rovnováhu mezi sny a realitou. Vždyť to znáte, život není to, co chceme,
ale to, co máme.

Šestku prosím ne!

Podle sociálního psychologa a sociologa Jerome A. Lee existuje 6 druhů lásky:  Eros – láska Ludus láska jako hra, i s překážkami Pragma citlivá láska – cílem je vyvážený vztah Storge partnerská přátelská forma lásky Mania chorobná, majetnická forma lásky.

Asi se shodneme, že recept na Lásku se skládá z pěti výše uvedených ingrediencí v libovolně zvoleném poměru, při čemž tu šestou je lépe zcela vynechat.

 

 

Text: mir