4 pravidla efektivní komunikace

Už dávno za vámi zaklaply dveře, ale vám teprve teď došlo, co jste měli říct? Váš šéf, partner, kolegyně nebo kamarádka se nikdy nedozví, jak byste jim to ve slovní přestřelce báječně natřeli. Pozdě. Zkuste se naučit pár malých triků, jak to příště zvládnout lépe.

 

Přijměte kritiku a naučte se s ní pracovat

Taky špatně snášíte kritiku? Vítejte mezi 99,9% společnosti! Nic se neděje. Na kritiku si zvyknete, když přichází často a pravidelně, obvykle v práci. Tam se rychle naučíte, že kritika může opravdu být „konstruktivní“ a prospěšná, nebo naopak tak nesmyslná, že se ji naučíte ignorovat. Jak ale pracovat s bolestivou kritikou, která přichází od partnera, mámy nebo kamarádů? Pokud jste dospělí a sebevědomí, tak dokážete z vlny výčitek velmi dobře „vyzobnout“ pravdu najít sílu ignorovat osobní invektivy. Jak? Odstřihněte se od puzení pustit se do zuřivého boje, nepřiznat jedinou chybu, urazit se. Přiznejte nahlas pravdy a zbavte se tím pádem veškerého plevelu, který na vás vlna kritiky přinesla. Když půjdete ke kořenům věci, můžete spoustu záležitostí srovnat a zlepšit je.

Příklad: A: „Naše dcera je úplně nevychovaná!“ B: „Jak to myslíš? Co konkrétně udělala? A: „Vytahuje věci ze šuplíků!“ B: „Más pravdu, to by neměla. Dobře, zakážeme jí to. Souhlašíš?“ A: „Fajn.“ B: „Co dalšího?“ ….

 

Mluvte o sobě

Nemluvte o druhých. Neříkejte: „Jsi nemožný!“ „Jsi necitlivý!“  (TY JSI!) Říkejte: „Cítím se trapně, když mě nepustíš první do dveří.“ Nebo: „Je mi smutno, když mě celý den neobejmeš.“ (JÁ CÍTÍM.) Je to úplně jednoduché, protože nikdo z nás nemůže nikoho soudit – a všechny pravdy o svém světě a lidech v něm interpretujeme jen skrz sebe. Když ale mluvíme o sobě, máme vždycky pravdu, která může citlivě vyřešit spoustu situací. Malá douška: obzvláště muži jsou citliví na věty: Ty vždycky …Ty nikdy. Zapomeňte tedy na všechny „absolutní“ výroky. A když už vyčítáte, buďte konkrétní.

 

Využívejte nonverbální komunikaci

Když chcete navodit pohodu v poněkud napjatém jednání, chovejte se (nenápadně) jako by se váš protějšek díval do zrcadla. Má pravou ruku na stole, levou na klíně? Pokud sedíte proti němu, dejte levou na stůl v podobném úhlu podobně jako on a pravou do klína. Až změní polohu, například se opře o židli a dá nohu přes nohu, udělejte to po chvilce taky. Je nakloněný dopředu? Dobré znamení – nakloňte se taky. Má zkřížené ruce na prsou? To je sporná věc, ale zkuste to taky. Když situace neroztaje, „otevřete“ svůj postoj a uvidíte, co dál. Pokud tedy chcete projevit zájem a dobrou vůli, otevřete ruce/paže, nenechávejte kabelku na klíně, dejte ji stranou, usmívejte se, mírně se nakloňte dopředu. A – hrajte zrcadlo.

 

Buďte empaticky asertivní

Je to úplně jednoduchá technika na závěr. Může vypadat například takto: „Chápu, že se cítíš unavená, ale já ti teď opravdu nemůžu pomoct.“ „Vím, že ses na to tak těšil. Já bohužel nemám na vybranou a nemůžu tam přijít.“ „Na tvém místě bych jednala podobně, ale přesto to nemůžu schválit a musím to řešit a tvým nadřízeným.“ PS: Pokud sháníte vhodnou literaturu, pro úplně začátečnice se může hodit třeba „Asertivní žena“ z nakladatelství Grada.

 

 

 

Text: Ivana Králová