Stereotyp – nuda? Ne, výhra!

Jaké další slovo se vám vybaví, když se řekne stereotyp? Ubíjející stereotyp, nudný stereotyp, hrozný stereotyp. Stereotyp vnímáme jako prohru. Proč taky ne? Vždyť svět kolem je tak dynamický, proměnlivý, lákavý. Jenže všechno je jinak. Hlavně u žen. 

Ve skutečnosti je stereotyp potřeba. Je jako mámina sukně, které se držíme, když podnikáme výboje do okolního světa. Bez máminy sukně by se zábavné a vzrušující průzkumy okolí změnily na cesty plné nástrah, strachů a zmatku. Nebylo by kam se vracet, kde mít zázemí. Stereotyp nám dává jistotu a možnost se porozhlédnout, co zajímavého bychom případně chtěli zažít.

 

Štěstí = změna! Opravdu?

Ženské časopisy jsou plné poměrně jednoznačných návodů, jak definitivně skoncovat s nespokojeností a frustrací. Stačí vymanit se ze stereotypu a za a) změnit práci, nejlépe začít podnikat, za b) najít si nového partnera nebo minimálně nějak geniálně zatočit s uvadajícím sexuálním životem, za c) odjet do Indie. A to bez ohledu na věk. Naopak, čím starší se odhodláte úplně rozkopat svůj život, tím víc se to cení. Nechci shazovat ženy, které měly takovou odvahu – a opravdu něco podobného udělaly. Klobouk dolů. Na druhou stranu, hrdinkám z těch krásných příběhů asi pěkně dlouho trvalo než zabředly do takového bahna, že jim nic jiného než totální změna nemohla pomoct. Jak dlouho v sobě vršily nespokojenost bez odhodlání s tím něco průběžně dělat? Ve skutečnosti je tajemství změny uvnitř nás. Pokud máte komplexy, nevyřešený vztah s otcem a sexuální frustraci, nejspíš si je s sebou odvezte do nového domu, do nové práce, i na kraj světa. Změna by měla provázet náš život spíše nenápadně. I když máte pět let stejnou práci a pět let stejný vztah (a poslední rok si dáváte k snídani jablko a cornflackes s mlékem), pravděpodobně nebudete stejná žena jako před pěti lety či před rokem.

 

Syndrom otevřených dveří

Zdravý stereotyp neznamená ustrnutí, zabřednutí, nudu. Kulisy našeho života můžou být zdánlivě stejné – byt, auto, partner, práce. Jenže ohromný rozdíl je v tom, jak se v těch kulisách pohybujeme a jak přemýšlíme. Tedy bez rezignace a pocitu prázdnoty, ale s otevřenýma očima, otevřenou duší a myslí. S pocitem, že život je pestrý a my v něm můžeme čekat spoustu nových věcí. Novinky, které nás pak potkají, nemusejí být převratné ani fatální, ale hezké a plynulé – to je přeci mnohem přirozenější než velké zlomy. A tak v těch „nudných“ kulisách můžete konečně objevit barvu vlasů, která vám perfektně padne, najít trávení volného času, které vám vyhovuje, a naučit se komunikovat s partnerem tak, že už se tolik nehádáte. Není to fajn? Pěstujte a hýčkejte si v sobě pocit, že necháváte životu otevřené dveře. Pak totiž mnohem méně násilně přijdou i velké změny, je-li to třeba.

 

Ženy a stereotyp

Pro ženy je stereotyp obvykle důležitější než pro muže. Žena totiž vychovává děti, vytváří zázemí, domov –  a to je dlouhodobý plán s velkými investicemi, který se bez dávky stereotypu neobejde. Aby žena tohle všechno zvládla, potřebuje určité zakotvení. Stereotyp pro každého znamená něco trochu jiného. Pro mnoho žen je určitý stereotyp – ve smyslu upevnění, bezpečí a stálosti klíčový jak ve vztazích, tak v práci. Schopnost říct, že jsem spokojená s tím, co dlouhodobě mám a žiju, je známkou velké osobní integrity a zralosti. Na druhou stranu je třeba si dát pozor, aby se spokojenost nestala výmluvou, neschovala se za ni neschopnost a ustrnutí. Zjistíte to snadno –  napište si na papír odpovědi na otázky, co je pro vás důležité, co byste si přála, co vás dělá šťastnou, jaké hodnoty chcete v životě mít? Podrobné odpovědi vám můžou pomoct zorientovat se v životě a zjistit, zda je třeba něco udělat, či vás jen pálí dobré bydlo – a chce to jen trochu úsilí a váš životní pocit bude lepší.

Stereotyp …

… nám poskytuje vnitřní jistotu a klid. … pomáhá dávat našemu životu rytmus  a smysl. … není ustrnutí, ale plynutí. … nijak neomezuje naše cíle, plány a sny.

 

Text: Ivana Králová