Důležité je naučit se přijímat svoje rozdíly s respektem, protože právě klid a porozumění doma jsou tím největším darem, který můžeme dětem dát.
Vychováváte děti různě? I tak to může fungovat. Ale pouze v případě, že se kvůli těmto rozdílům nehádáte
a není kvůli tomu dusno. V takové atmosféře je totiž těžké reagovat na děti laskavě, nebo i důsledně a mít přitom pod kontrolou své vlastní emoce. A nemusí jít jen o otevřené konflikty.
„Děti vnímají napětí v rodině víc, než si připouštíme. Přenášejí na sebe naše emoce, i když přímá souvislost nemusí být pro nás zjevná. Třeba se vztekají kvůli drobnostem – jenže ty nejsou skutečným důvodem jejich emocí. Příčina je v emočním napětí, které zažívají. A pokud konfliktům mezi rodiči nerozumí, mohou se z nich začít obviňovat,“ vysvětluje psycholožka Šárka Miková, autorka teorie osobnosti nazvané Teorie typů.
Bylo by chybou si myslet, že konflikty v rodině jsou způsobeny soužitím dvou problémových jedinců. „Problémy vznikají tehdy, když nedokážeme přijmout a ocenit to, v čem jsme rozdílní. Když se navzájem obviňujeme z toho, co je pro druhého přirozené. Kvůli tomu se často snažíme druhého změnit k obrazu svému. Jenže přitom jsme to byli my, kdo jsme vybrali našemu dítěti druhého rodiče,“ připomíná psycholožka.
Jak si vybíráme partnera?
Pro dlouhodobý vztah podvědomě hledáme spíš protikladnou osobnost. Potřebujeme, aby partner vyvážil naše slabé stránky. Také nám imponuje to, co sami neumíme, nebo se chceme inspirovat.
„Dokud v rodině nejsou děti, je snazší hledat kompromisy, nebo se jeden z partnerů přizpůsobuje víc než druhý.
A ono to nějak funguje. Ale s příchodem potomků se dynamika rodiny mění – přijde mnoho radosti, ale i spousta nových povinností a starostí. Častěji jsme ve stresu a místo konstruktivní domluvy vznikají emocemi nabité konflikty. Velmi často kvůli nesouladným přístupům ve výchově. Jejich příčinou bývají často rozdíly v našich osobnostech,“ vysvětluje autorka Teorie typů.
Tématu rozdílů mezi námi se věnuje i webinář psycholožky Šárky Mikové nazvaný „Jak být sám sebou i mít dobré vztahy“, který je dostupný zdarma.
Když okouzlení vyprchá… vidíme negativa i ve výchově
A pak se snadno přihodí, že projevy partnera, které jsme v zamilovanosti oceňovali, najednou vnímáme negativně. Na začátku vztahu nám třeba imponovalo, že je rozvážný. Teď si ovšem říkáme: Proč mu všechno tak trvá! Nebo se nám líbilo, že si dokáže poradit s každou nečekanou situací. Teď ale nemůžeme vystát, že nechává věci na poslední chvíli, mění již dohodnuté! Nebo nám imponovalo, že partner/ka ovládá své emoce. Teď nám je líto, že působí strašně chladně a nebere v úvahu, jak se cítíme. Toto nastavení se samozřejmě projevuje i ve vztahu k dětem.
„Líbilo se vám na partnerce, jak je strukturovaná a ukotvuje vás do reality? K dětem je ale podle vás až moc přísná a nemají žádnou svobodu. Oceňovali jste na partnerovi, jak je citlivý a vnímavý? Teď se vám zdá, že vůči dětem by měl pevněji nastavovat hranice. Užívali jste si s partnerkou dobrodružné výpravy? Děti by ale podle vás potřebovaly větší režim a řád,“ uvádí příklady Šárka Miková.
Popřemýšlejte, zda dítě není jiný typ než vy
Nesnažte se druhého předělat k obrazu svému. Partnerův přístup nemusí být horší než váš. Možná je pro typ vašeho dítěte dokonce výhodnější. A pokud dítěti fyzicky ani psychicky neubližuje, je na čase si připustit, že inspirací pro výchovu by vám možná měl být on, nebo ona.
„Přestože se můžete snažit dělat pro dítě to nejlepší, ve skutečnosti nemusíte vědět, co pro něj skutečně nejlepší je,“ ponouká psycholožka k zamyšlení a doplňuje: „Možná máte za sebou výchovné kurzy a načteno mnoho knih, ale z nich si vybíráte to, co vyhovuje vaší osobnosti. Jenže vaše dítě může být úplně jiným typem než vy.“
Nebo vám u druhého dítěte nefunguje to, co platilo na první. Děti totiž nejsou stejné. I když je vychováváte stejně, kvůli rozdílným vrozeným osobnostem se projevují jinak.
Tipy, jak se chovat v praxi, abyste předcházeli konfliktům a zažívali více harmonie:
- Více naslouchejte
Když diskutujete o výchově nebo hledáte dohodu v každodenních situacích, zkuste víc naslouchat, co se vám druhý opravdu snaží říct. Doptávejte se, jak to myslí, co by si přál, nebo co by potřeboval. Pokud si budete myslet, že jenom vy máte pravdu a budete se o ní snažit druhého za každou cenu přesvědčit, skončí to oboustrannou frustrací a pocity ublíženosti.
- Zkuste se zaměřovat na pozitiva
Aktivně pracujte na tom, aby ve vašem vztahu nepřevážila vzájemná nevraživost. Aby pozitivní smýšlení o sobě navzájem i vašem vztahu převažovalo nad negativními pocity. Proto si pravidelně uvědomujte a také druhému říkejte, co na něm oceňujete. Nevadí, že se občas hádáte, pokud si dokážete sebe navzájem pořád vážit.
- Pomůže porozumění typu osobnosti partnera
První dva body se vám budou mnohem lépe uvádět v život, pokud budete rozumět vzájemně svým typům osobnosti.
„Někdy máme pocit, že nám partner některé věci dělá vyloženě naschvál. Ano, jsou i takové situace. Nicméně někdy to může být tím, že váš partner je jiným typem osobnosti než vy. Může být třeba více zaměřený na přítomnost a akci, takže je těžké s ním něco plánovat. Ale neznamená to, že vám chce vaše plány vědomě bojkotovat. Podobných situací by se dalo zmínit hodně. Každopádně vědomí, že vám partner schválně nehází klacky pod nohy, ale je zkrátka jinak nastavený, může mezi vámi zmírnit napětí,“ dodává psycholožka Šárka Miková. Kde rozklíčovat, jakým typem osobnosti podle tzv. Teorie typů jste vy, váš partner, děti nebo kdokoliv blízký? Pomohou knihy Milovat nestačí, Nejsou stejné a také Ani mámy nejsou stejné.
foto: