Muž vs. žena! Dva pohledy na věc: domácí práce!

Jste zastánci toho, že veškeré domácí práce by měly ležet na bedrech ženy? Nebo si myslíte, že i muž, jakožto člen domácnosti by měl přiložit ruce k dílu? Zeptali jsme se Markéty a Marka! A jaké jsou jejich reakce?    

Markéta:

,,Když jsem byla malá, tak veškeré domácí práce zastávala maminka a později jsem jí byla nápomocná i já. Jakmile jsme chtěly, aby nějaká část mužského osazenstva domácnosti přiložila ruku k dílu, odpovědí nám bylo vždy totéž: "To je ženská práce, to já dělat nebudu!" Naučila jsem se tedy žít s tím, že od muže pomoc s domácí prací očekávat nemohu. To se ale změnilo, jakmile jsem poznala Marka. V jejich domácnosti byly tyto povinnosti rozdělené - maminka uklízela a tatínek měl na starosti prádlo. Od praní, přes věšení, až po žehlení
a následné ukládání do skříní. Jakmile jsme s Markem začali bydlet, očekávala jsem, jak se k tomu postaví.
A byla jsem velmi příjemně překvapena. Všechno děláme společně. Každý týden děláme velký úklid, kterému předchází bojová porada, na které si domluvíme, co kdo udělá. A věřte, nebo ne - velký úklid je tak hotový za půl hodiny. Takže dámy, nebojte se požádat své protějšky o pomoc! Když je zavčasu vychováte, zbude vám spousta času na příjemnější věci."

Marek:

,,Jak už řekla Markéta, od mala jsem byl veden k tomu, že muž musí v domácnosti pomáhat. Protože kdyby všechno musela odpracovat žena, měl bych každý den doma unavenou a upracovanou polovičku, která by už nebyla moc dobrou společnicí. Věřte tomu, že vysávání, vytírání, či mytí koupelny opravdu nedělám s chutí, ale když vidím, že to Markétě pomůže, dělám to i vcelku rád. A navíc - není nic lepšího, než když za mnou po dobře odvedené práci Markéta přijde a vychvaluje mě až do nebes. Takže pánové, ruce vám neupadnou. A od zastaralého škatulkování co je a co není mužská práce velmi rychle odpusťte. Mohlo by to také vyústit k tomu, že budete vyměněni svou drahou polovičkou za někoho, kdo se hadru neštítí."  

A jaký názor zastáváte vy? Podělte se s námi v komentářích!  

Text: Markéta Benešová