Jelikož jsme pro vás domluvili spolupráci s Modrým zubem, tak jsme navštívili VŠECHNY JEJICH PROVOZOVNY.
Vzali jsme to pěkně postupně, tak jak jednotlivě vznikaly. První tedy logicky přišel na řadu noodle bar v Jindřišské ulici a následovala restaurace ve Spálené. Obě místa mají naprosto odlišnou atmosféru i pojetí stylu. Zatímco v noodle baru si můžete dát rychlý oběd, zaskočit pro jídlo sebou, nebo si užít večeři ve dvou či s partou přátel, tak Spálená působí o něco luxusněji. Ideální pro romantické večeře, nebo obchodní oběd. Nebo se prostě jen tak nechat rozmazlit. Třetí a poslední je nově vzniklá restaurace na Andělu. V prostorech bývalého rámařství vzniklo před pár týdny místo, které má atmosféru i energii.
Jako vždy jsme se vyptávali personálu a tentokrát jsme měli i štěstí, protože si k nám přisedl charismatický majitel celého řetězce, pan František Ludačka. Původně jsem se chtěla rozepsat pouze o restauraci jako takové, ale pak mi došlo, že ten příběh je vlastně o něm. Že to, jak své podnikání vede není jen business, ale je to především příběh. Když posloucháte Františka, nemluví o sobě. František je introvert. Jakmile se rozmluví o Modrém zubu, tak mluví o lidech, o svých lidech. Včera jsem poslouchala a jen vnímala tu energii. Pozitivní energii člověka, který má radost ze svého dítěte. A jedna věta mě zaujala : „ Jakmile jsou lidé v pohodě a cítí se příjemně, tak je to z nich cítit a vrací se, protože je jim dobře. Takže sice generují peníze, ale peníze nejsou tím hlavním motivem. To je součást dění.“
Když jsem se ptala na otevření další provozovny, tak myšlenku rezolutně zamítl. Doufejme, že jen prozatím. Ale protože je srdcař, zná každého svého zaměstnance. Zná jména jejich partnerů, dětí a jejich životní příběhy. Pamatovat si tohle všechno u 45 zaměstnanců už je skoro práce na druhý úvazek. „To bych si už nepamatoval“ řekl František s úsměvem. Co jsem pochopila jako další věc je, že si František umí vybrat ty správné lidi. Všechny provozovny vedou velmi schopné ženy, které přesně vědí, jak mají svou práci dělat. A všechny o něm mluví v superlativech. Všechny mluví o tom, že Modrý zub je jedna velká rodina.
Ještě než jsme se loučili, tak jsem odchytla servírku Dášu, která je zářný příklad toho, že dobří holubi se vracejí. Pro Františka Ludačku začala pracovat už v roce 2001 v Ultramarinu a po mateřské dovolené nastoupila do Modrého zubu. Podle jejích slov je František přirozená autorita. „U něj stačí, že prostě JE. Navíc má čuch na lidi a správnou intuici. Všichni se vracíme, protože František je skvělý člověk, který se umí chovat k lidem.“
Nám nezbývá, než Modrému zubu popřát, aby vše pořád tak skvěle fungovalo a i nadále spousty spokojených strávníků.