Dokonalé spojení – krásná žena a silný pes!

Měla jste ke psům vztah už od dětství?

Ano, to měla. Mám pocit, že jen co jsem začala chodit a mluvit, toužila jsem mít psa. Mezi moje nejoblíbenější knihy patřil velký atlas plemen psů. Když mi byly 3 roky, moji zlatí rodiče vyslyšeli mé prosby a pořídili do rodiny středního pudla Filipa. Ten byl nakonec víc táty než můj. Asi v sedmi letech jsem si vyprosila dalšího pejska, který by byl jen a jen můj. Rodiče byli tak laskaví a benevolentní, že mi vyhověli (to dodnes oceňuji ) a já si domů přinesla trpasličího pinče Čikinu. S ní začaly první pokusy o výcvik.

Jak jste se dostala ke cvičení psů?

K opravdovému cvičení jsem se pak dostala ve 14 letech, kdy, opět na můj nátlak, přišel do rodiny další pes, dobrman Arthur. Toužila jsem po velkém plemeni. S ním jsem začala docházet do základní kynologické organizace Jinonice, kde působím dodnes. Naučila jsem se prvním principům výcviku psa a zamilovala si to.

Máte někdy strach/respekt?

Strach ze psů nemám, to bych asi nemohla dělat to, co dělám. Respekt ve mně na cvičišti vzbuzují psi, kteří ve dvojici psovod a pes, šéfují. Tímto způsobem „vychovaný pes“ nechápe člověka jako autoritu a hrozí u něj vyšší pravděpodobnost pokousání. Ale spíš se jedná o takovou červenou žárovku v mé hlavě: „dávej si na něj pozor!“

Máte své vlastní pejsky a co byste nám o nich řekla?

Ano, mám. Tři holky. Jedenáctiletou Border kolii Berry, která mě toho mnoho naučila. Je to neskutečně oddaný pes, který „rozumí“ každému mému slovu. V současné době si už užívá aktivního důchodu. Další v pořadí je téměř pětiletá fenka Belgického griffonka Ginny. Ginny je mazlík na gauč, který ovšem zvládá aktivní život se zbytkem smečky. Je to takový malý starosta a hned po mně druhý šéf J. No a poslední nejčerstvější přírůstek je 5ti měsíční fenka Belgického ovčáka Malinoise Lotty. S Lottynkou začínáme kariéru ve sportovní kynologii.

Jak vznikl nápad s nafocením kalendáře?

Mnohokrát jsme slýchávaly od našeho okolí, jak je to možné, že k nám na cvičák chodí tolik pěkných a mladých holek. A z toho vlastně vzešel ten nápad…….že bychom tenhle potenciál měly nějak zúročit a prodat. Tak proč ne kalendář. Dvanáct odvážných a pěkných holek, které mají smysl pro legraci u nás nebude problém sehnat. Zajistily jsme si profesionálního fotografa Tomáše Pauka a vlasovou stylistku a vizážistku Olgu Horáčkovou, kteří spolupracovali na projektu zadarmo a pustili se do toho. Vlastně jsme se tím skvěle pobavily, užily si to spolu a ještě nám zůstane originální a krásná vzpomínka. Kalendář má profesionální vzhled, je jiný, zajímavý a uvnitř najdete prostě jen „obyčejné“ holky, kteréaktivně cvičí své psy. Kalendář je pořád k dostání, stačí se mrknout na naše webové stránky http://zkojinonice.cz/novinky/

Jak byste vysvětlila, že na cvičáku cvičí tolik žen a ještě k tomu samé atraktivní? Shoda náhod?

Sama nevím ten pravý důvod, proč se kynologii věnují spíš ženy, než muži, i když na vrcholu vidíte závodit spíše muže. Možná, že je pro muže o něco těžší proniknout a pochopit kouzlo výcviku a těsné spolupráce se psem, ale je to jen domněnka. Ženy se v dnešní době věnují mnoha sportům, není divu, že se i plno hezkých žen věnuje výcviku psů.

Jaké plemeno upřednostňujete?

Vzhledem k tomu, že mojí láskou a vášní je sportovní kynologie, upřednostňuji plemena, se kterými je možné se této disciplíně věnovat v plné míře. To znamená, že mají jak fyzické, tak povahové předpoklady k tomuto typu psího sportu. V dnešní době je problém takového jedince najít i mezi plemeny, které se považují za pracovní, jako například Boxer, Dobrman a další. Z toho důvodu bych si ke cvičení nepořídila nic jiného, než Německého ovčáka nebo Belgického ovčáka Malinoise, u nich máte největší předpoklad, že budou „fungovat“.

Jaké je pro vás z pohledu cvičitele nejlepší pro výcvik a které naopak nejtěžší?

Vyhnula bych se jmenování plemen a spíš řekla, že nejlepší pes pro výcvik je takový, který je dobře motivovatelný a to platí i naopak, největší práci bude mít psovod se psem, pro kterého není žádná motivace dost dobrá. Ale to už se pouštíme trochu do detailu, protože ve výsledku motivovanost psa je vždy práce psovoda.

Tahle role je spíš vnímána jako mužská. Máte někdy problém s mužským přístupem?

Někteří pánové, kteří k nám dorazí do kurzu výcviku, občas mívají problém s tím, že by měli naslouchat a řídit se dle ženy, ale to naštěstí bývá málokdy.

Pokousal Vás někdy pes?

Téměř veškeré kousance a zranění byly způsobeny omylem, nikdy ne cíleně a nikdy nešlo o rozsáhlé poranění.

Jak nahlížíte na pojem „bojová“ plemena?

Pojem „bojová“ plemena dle mého využívají pouze neinformovaní lidé. V dnešní době se již žádné plemeno nešlechtí k zápasům a je tomu už po stovky let. Je kolem toho bohužel spíš obrovská mediální bublina.  Je potřeba si ale uvědomit, že většina psů, které laik zařazuje do této „skupiny“ nepatří do rukou začátečníka, ale opravdu zodpovědného majitele. Na druhou stranu každý pes potřebuje fyzickou a psychickou zátěž, musí mu být vysvětleno, kde je jeho místo a jak se má chovat, poté je pes opravduspokojený, vychovaný a dělá svému majiteli radost. To samozřejmě platí pro všechna plemena včetně kříženců, nejen pro teriéry, kteří nejčastěji prezentují pojem „bojové plemeno“.

Co byste doporučila lidem, kteří mají strach ze psů?

Rodina z manželovy strany strach ze psů má, takže to znám z vlastní zkušenosti. Seznamování s mými psy proběhlo postupně a takovou formou, abych já psa měla vždy pod kontrolou a rodina měla možnost se se psem seznámit bez nátlaku a svou formou, což se povedlo. Holky jsou samozřejmě hodné a nehrozí z jejich strany žádná nepříjemná zkušenost, ale strach je strach a je potřeba to brát v potaz. Ačkoliv jsem pejskař, rozumím, že ne každému člověku může být kontakt se psem příjemný, takže se podle toho také chovám. Myslím si, že by se podle toho měl chovat každý majitel psa. Pejskaři a „nepejskaři“ by se k sobě měli chovat tolerantně.