Jaký vhodný trest zvolit pro Vaši ratolest? Dočtete se v našem článku.

Existují dva tábory rodičů – ti, co své děti fyzicky trestají a ti, kterým se myšlenka na plácání dětské ho zadečku z duše příčí. Do jakého tábora patříte? Pokud stále nemáte jasno v tom, jak trestat své dítě, aby vás nezačalo nenávidět a zároveň se z něj nestalo rozmazlené princátko, přečtěte si následující článek o tom, jak správně trestat dítě. Výchova dítěte není lehká úloha, ale pokud do ní vložíte své plné úsilí, možné si v dospělosti svého potomka s pýchou řeknete, že to za to stálo!

 

Takové tresty ne!

Nejdříve bychom se měli zaměřit na tresty, jichž byste se měli jako dobří rodiče stoprocentně vyvarovat, protože by mohly mít na psychiku dítěte vliv i v dospělosti; nějakým způsobem ho frustrovat. Nemluvě o trestech, které dítě fyzicky poškodí (tím nemyslíme situaci, kdy svoji ratolest občas plácnete přes ruku), se jedná třeba o ty, kdy dětem omezíte kontakt s kamarády nebo je ochudíte o potřebu pohybu. Obojí je pro dítě nesmírně důležité a tak trestat tím, že mu dáte domácí vězení a zakážete docházení na kroužek nebo jeho oblíbenou jízdu na kole, si nijak nepomůžete a dítě nenapravíte, spíše mu ublížíte a poštvete si jej zbytečně proti sobě.

A výsměšky, urážky či ironie typu: „Jsi neschopný/á.“ jsou úplně špatně a podepisují se na dětském egu více, než byste si pomyslela. To samé platí pro strašení, výhrůžky, vědomou snahu vyvolat pocit viny nebo dokonce ignorace dítěte a omezení fyzického kontaktu.

A jak tedy na to?

Pokud se vám zdá, že byly v odstavci výše zmíněny všechny způsoby trestu, mýlíte se. Všechny ano, ale všechny špatné. Pokud jiné neznáte, neklesejte na mysli, to z vás hned špatného rodiče nedělá. Obvykle se poučíme z výchovných metod našich rodičů a ti je zase převzali od těch svých. Něco zakázat nebo naplácat na zadek je prostě jednodušší. Psychologové ale radí – dítě by vždy mělo vědět, za co je trestáno. Pokud naplácáte malému neposluchovi za to, že vjel málem na koloběžce do vozovky plné aut a vy jste téměř umřela strachy a nic víc, nebude vědět, jestli to bylo za jízdu na koloběžce samotnou, za to, že jel moc rychle, nebo proč vlastně. A z ječení si odnese jen váš nazlobený tón – děti mají totiž jiné uvažování a jejich mysl se daleko více podřizuje instinktům, na což většina rodičů zapomíná. Proto vysvětlovat, vysvětlovat a zase vysvětlovat.

Vezměte si dítě stranou a i když vás to bude stát značné psychické úsilí, co nejklidněji (jako když vyprávíte pohádku na dobré spaní) a téměř polopatě vysvětlete dítku, co a proč vás tolik rozhněvalo a proč by to nemělo znovu dělat. Nezapomínejte vkládat věty typu „měla jsem o tebe strach“ a „mám tě ráda, a proto...“ - zmírní negativní dopady případného trestu a nebudete „ta zlá maminka“. Pokud se nejedná o nebezpečnou situaci, nechte následky porušeného zákazu působit, lidově řečeno, ať se v tom, co udělalo, samo trochu „vymáchá“. Poučí se a tato zkušenost mu řekne: „Aha, takhle příště ne, máma měla pravdu.“ Dejte dítěti šanci okusit sílu vlastních rozhodnutí i za cenu toho, že se na chvíli ocitne v nepříjemné situaci. Znovu opakujeme – dítě řítící se do vozovky na kole není zrovna ten příklad!

Chybovat je lidské

Každému občas ujedou nervy a zakřičí si, každému někdy ulítne ruka a pohlavek je na světě. Co se dá dělat.. inu, co? Vychladněte a omluvte se. Omluvte se za to, jakým způsobem jste situaci řešila, ne však za to, že jste ji řešila a že své dítě trestáte. Neukazujete tím svoji slabost, ale lidskost, dítě vás bere jako svůj vzor a tímto přístupem se mu přiblížíte, což je dobré pro posílení rodinných vztahů. Pokud se začnete omlouvat vy, naučí se to od vás i potomek.

 

Jak trestáte své dítě vy?

Jste spíše liberální rodič nebo se uchylujete k tradičním trestům minulých generací?