Umění rozejít se včas

Prostě povahy nejsou v souladu. Vážné je, když zjistíte, že máte úplně odlišný názor na založení rodiny. Méně vážné, ale v konečném výsledku pro vás stejně důležité, může být třeba to, že on touží každý víkend se věnovat sportu, v létě jezdit na vodu a v zimě na hory, zatímco vám to stačí jen občas a chcete také chodit do kina, do divadla a někdy prostě pobývat doma. 

Nebo mu stačí na oblečení jedny džíny a tři trika a vy si potrpíte na dobře oblečeného muže. V prvním okouzlení totiž takové věci vůbec nemusíte zaznamenat, projeví se až po pár měsících. Což teprve, když se
z něj vyklube morous, který je nejraději sám, zatímco vy jste společenská a ráda přijímáte doma přátelské návštěvy. Jistě, řada takových věcí se dá vyřešit, když si spolu promluvíte a oba jste ochotní mírně ustoupit
a najít vhodný kompromis. Někdy ale bohužel zjistíte, že to prostě nejde, povahy se liší příliš a není kam ustupovat.

Společná domácnost je nejlepší zkouška

Pak přijde okamžik, kdy je třeba takový vztah ukončit. Nebývá to snadné, často se totiž podobný nesoulad objeví až v okamžiku, kdy už spolu bydlíte. Ale právě proto byste měla společné soužití pořádně vyzkoušet,
i kdyby to mělo být třeba jen na několik týdnů trvající dovolená. Lépe ovšem skutečně ve společném bytě. Teprve tak poznáte, jestli se shodnete v názoru jak hospodařit s výplatami vás obou, jak vést domácnost, jak nakládat s volným časem. Nebojte se žádné z variant. Nastěhujte se do jeho bytu, dovolte mu, ať se přistěhuje
k vám, pronajměte si něco společně. Dnes je naštěstí bytů poměrně dostatek, takže se nějaká možnost vždycky najde.

Najednou nic nefunguje

Probrali jste to několikrát a pořád je to stejné. Prostě jste zjistili, že se k sobě nehodíte. Po prožité fázi zamilovanosti a ve chvíli, kdy jste měla pocit, že začínáte budovat vlastní hnízdo, to je samozřejmě bolestivé. Nemá ale smysl udržovat něco, co by nakonec stejně zkrachovalo. Mnoho manželství se rozvádí prostě proto, že partneři se brali z pocitu, že už jim nic jiného nezbývá, protože jsou spolu tak dlouho, že toho druhého nedokážou opustit. Zatněte tedy zuby a jděte od toho, dokud je čas. Vždycky je kam odejít, i kdybyste se na nějaký týden měla vrátit k rodičům nebo požádat o pomoc kamarádku. I on má kam odejít, pokud je byt váš, takže se nebojte mu bez vypjatého křiku a zlostných emocí prostě říct, že by se měl odstěhovat. Pokuste se vše vyřešit s chladnou hlavou. Neslibujte, že je to jen dočasné, že si ještě potřebujete něco ujasnit a po čase se
k sobě třeba vrátíte. To je na devětadevadesát procent nesmysl. Rozchod je rozchod a oba musíte mít
šanci jít dál.

Jak zůstat přáteli

Není pravda, že z bývalých milenců se nemohou stát přátelé. Když si oba uspořádáte svůj vlastní život, můžete najednou zjistit, že si s bývalým partnerem ráda občas popovídáte. Konec konců jste spolu prošli kousek životní cesty, máte společné známé, možná podobnou práci. Proto je důležité, abyste se s ním dokázala rozejít v klidu a v čas. Zakázané je urážet, používat rány pod pás, ale také si takové věci dát líbit. Nejlepší prostě je jednoho dne, když vám vztah přeroste přes hlavu, sbalit se, oznámit mu, že končíte a jít svou cestou, případně na ni odeslat jeho. Vyložit karty na stůl, v klidu přednést argumenty, zakázat si slzy a rázně zastavit jeho prosby, sliby a nátlak. A také do toho nezatahovat kamarády nebo rodiče. Vy dva jste se uměli sejít a nikoho jste k tomu nepotřebovali. Pokud ta volba nebyla to pravé, musíte zase jen vy dva umět říct sbohem. Pak je klidně možné, že až vás to oba přebolí a zakotvíte v jiném, hodnotnějším vztahu, můžete se třeba mezi společnými kamarády bez potíží potkávat jako přátelé.

 

 

 

Text: Gabriela Koulová