Dítě vnímá rodiče jako garanty svého bezpečí, a pokud zjistí, že bezpečí je narušováno zevnitř, nutně ho to zneklidní. Děti, které jsou přítomny hodně vypjatým hádkám rodičů, nezřídka končí na psychiatrii, začnou být roztržité, nesoustředí se, ve školce či škole se straní kolektivu, či naopak mají tendence vybíjet si strach agresivním způsobem na slabších dětech. Děti, které jsou traumatizovány častými domácími hádkami, mohou začít koktat nebo se pomočovat.
Z maminky je baba jaga
Co udělá dítě, když se začnete hádat? Většinou se rozpláče. Pokud je opravdu malé, zacpává si ouška, to větší vás poprosí, abyste přestali. Zkuste se někdy pokusit vžít do pozorovatele vašich hádek. Musí to být opravdu tristní zážitek pozorovat vás, jak se vyčerpáváte hlasitým urážením partnera a jak se vám obličej stahuje do grimas vzteku a nenávisti. Dítě se vás musí v takovou chvíli bát a nemůže se vyrovnat s tím, že jeho maminka se v tu chvíli podobá čarodějnicím z pohádek.
Když musíte, tak slušně
Partnerské hádky sice k životu patří, ale nechávejme si je na chvíle, kdy děti nejsou doma nebo spí. Vždy si
s partnerem naznačme „To si ještě vyřídíme“ a odložme hádku na později. Možná to bude mít pozitivní účinky nejen na děti, ale i na náš partnerský život – než k hádce dojde, vydýcháme se a pak už nebude tak ostrá.
A když už není možné střet odložit, neuchylujme se k ponižování a zesměšňování jeden druhého, k používání sprostých výrazů či k fyzickým útokům. Je také dobré používat rozumné argumenty, protože i tímto negativním způsobem se dítě vychovává a učí se.
Konec dobrý, všechno dobré
Nikdy však do hádky děti netahejte a už vůbec je nepoužívejte jako nástroj vaší argumentace. Hádku je určitě lepší před dítětem i ukončit v podobě usmíření, omluvy či projevem lásky, aby vaše ratolest viděla, že se máte rádi, je vše v pořádku a krize je zažehnána. Dětem hádku můžete i vysvětlit, aby pochopilo, proč se celé tohle “divadélko“ odehrálo. I malé děcko je schopné pochopit, že se rodiče občas hádají a že je to naprosto normální.
Text :eh