Společné večeře. Přežitek, nebo nutnost?

Dřív to bylo jasné. Přišel večer, rodina se sešla u stolu a všichni si vzájemně řekli, co se každému během dne přihodilo. Jenže dá se totéž praktikovat i dnes? 

 

„Vzal jsem si z ledničky jogurt, mami,“ houkne mladík na matku, když kolem ní proběhne cestou k počítači.
Má smysl nutit tohle mládě, aby se zastavilo, otočilo, uklidilo si svůj koutek na jídelním stole a spořádaně si jogurt snědlo za přítomnosti všech ostatních členů rodiny? Nemá. Každá minuta je drahá a mládě, které tu minutu ztratí s rodiči u stolu, bude ještě dlouho litovat, že se k něčemu takovému nechalo přemluvit. Daleko důležitější je chat s kamarádem, vystřílení části virtuálního města, projetí svého profilu na Facebooku a případně trocha té fyzické činnosti na farmeru.

Klid v nedohlednu

Nadsázka, nebo černý humor? Kdepak, pouze realita. Samozřejmě by bylo příjemnější každý večer se uklidnit
a opravdu si u večeře spokojeně popovídat, jenže na to většinou nemají čas ani rodiče. Pokud zrovna nevydělávají peníze na to, aby si jejich potomci mohli počítat vůbec zapnout, nebo se nestarají o chod domácnosti, stejně jim nezbývá čas na klidné zastavení. Je to možná škoda, je to k zamyšlení a alarmující,
ale je to tak.

Hledejte jinou alternativu

Pokud se za každou cenu snažíte během každého dne najít aspoň chvíli a zkoušíte celou rodinu nahnat
ke společnému stolu, možná si tím zaděláváte na problém. Budete-li totiž potomky a případně i manžela nebo partnera k něčemu podobnému nutit, může se vám za čas stát, že potomky – nebo i partnery – od takového setkávání úplně odradíte. Jen proto, že byli nuceni ke zdánlivé maličkosti. Je tedy společná večeře přežitek, nebo nutnost? Ani to, ani ono. Pokud má rodina klidnější styl života a potrpí si na soudržnost, je setkávání
u stolu báječná věc. Ale pokud cítí členové rodiny společné večeře jen jako povinnost, je lepší nechat je plavat
a najít jiné stmelovací rodinné aktivity, třeba sport nebo cestování.

 

 

(text.cz) Foto: www.pixmac.cz