Některé děti zvládají jízdu autem bez větších problémů, pro jiné je přímo utrpením. Trápí je totiž kinetóza – nemoc z pohybu, která se projevuje zvracením. Pokud i vy řešíte stejný problém, nejspíš oceníte rady MUDr. Ferdinanda Poláka z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a Štěpánky Štrougalové z Baby Clubu Juklík, zkušené cestovatelky a maminky čtyř dětí.
Místo knížky písnička
Kinetóza je laicky řečeno stav, kdy je mozek zmatený ze signálů, které k němu přicházejí. „Organismus „nechápe“, že se pohybuje, i když pro to nic nedělá. A nejhorší je to při čtení. Oko sleduje statická písmena, ale tělo zaznamenává změnu polohy,“ vysvětluje Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík, a tím připomíná první důležitou zásadu. „Při cestování autem se vyvarujte prohlížení a čtení knížek, které u citlivých jedinců kinetózu spolehlivě spustí. Lepší je dopřát dětem písničky či pohádku, věnovat se slovním hrám či společnému pozorování okolní krajiny.“
Dobře načasovaná jízda
Pokud máte vůz se třemi řadami sedadel, dítě by vždy mělo sedět vepředu co nejblíže řidiči (i malé dítě může sedět na místě spolujezdce – ve „vajíčku“ nebo v autosedačce). Jestliže je to možné, vydejte se na cestu raději v noci. A pokud to jde, dejte přednost dálnicím
a rovným úsekům. Určitě se však vyhněte serpentinám, které snadno rozhoupou i dospělácký žaludek. „Během jízdy dopřejte dětem i sobě časté přestávky, během nichž se všichni protáhnete a občerstvíte, a plně respektujte dětské potřeby – u nejmenších je signálem něčeho špatného pofňukávání. Starší dítě si třeba řekne, že chce, aby „auto jelo pomaleji“ – to je jasný signál pro přestávku,” radí Štěpánka Štrougalová.
Pomáhá zázvor i máta
Na klidný průběh cesty může mít vliv i složení potravy, kterou dítě jedlo před nástupem do auta. Doporučují se jen netučné, nekořeněné pokrmy. Skvělé jsou i zázvorové sušenky a bonbony, jež zklidní žaludek. Dětem většinou zázvor nechutná, v tom případě jsou řešením zázvorové tablety, které chuť a vůni koření postrádají. Důležitý je pravidelný pitný režim. Pro žaludek je vhodný např. mátový čaj. Pokud ho dětem osladíte medem či hroznovým cukrem, rychle si na něj zvyknou.
Co se osvědčilo
Pozitivní nálada – vyvarujte se vět typu „Tak snad to tentokrát, Pepíčku, zvládneš, a nebudeš zas blinkat…“ anebo „Musím vzít sáčky na zvracení, kdyby ti bylo zle jako posledně…“
Placebo efekt – rozdělte si hroznový cukr na čtvrtky a před cestou jej dítěti dopřejte jako „kouzelnou tabletku pro radost v bříšku“.
Najedené, nebo hladové? Vysledujte, co je pro vaše dítě lepší. Obecně platí, že prázdný žaludek je špatný spolucestující, ale každé dítě reaguje jinak.
Hra na doktora – přikládejte chladný obklad na čelo a zapojte hluboké dýchání
Pohodlné oblečení – starší děti si umí postěžovat, ale ty nejmenší vás na kalhoty s příliš utaženou gumou neupozorní, jen budou mrzuté…
Pozor na nepříjemné pachy – čichové buňky bývají častým spouštěčem negativních pocitů. Dětem můžou zvednout žaludek exhalace z výfukových plynů, cigaretový dým, ale i silné parfémy.
Sledování filmu na DVD – vždy je lepší větší obrazovka než třeba jen video na mobilním telefonu.
Lékárnička první pomoci při kinetóze
Pokud nic nezabralo, nebo chcete mít jistotu, že dítě bude v klidu třeba při školním autobusovém zájezdu, využijte některá z volně dostupných farmak, jako je kynedril, dimenhydrinat a moxastin. Můžete vyzkoušet i homeopatika – např. cocculine. Anebo dětem nabídněte lízátka Gravipop, žvýkačky Travel Gum (dětem mladším 15 let jen ½ žvýkačky). Ovšem existují i tablety, které jsou už svým názvem pro děti přitažlivější – např. „Autíčka pro pohodové cestování“. Ale vždy si pozorně přečtěte příbalový leták. Většina léků má tlumivé účinky, s nimiž je třeba počítat.
Jak to vidí lékař
Na vznik a průběh kinetózy jsme se zeptali MUDr. Ferdinanda Poláka, Ph.D., z VFN a 1. LF UK v Praze: „Při kinetóze dochází ke „zmatení“ našeho mozku. Ten dostává rozporuplné informace z očí a ze statokinetického čidla ve vestibulárním aparátu, který odpovídá za udržení naší rovnováhy.
Pokud se s tím mozek nedokáže dostatečně vyrovnat, reaguje po svém – nejčastěji nějakou obrannou reakcí – např. zvracením, bolestí hlavy, pocitem závrati či motáním hlavy. Problémem je především rychlost, s jakou k této změně dochází. Statokinetickému čidlu totiž chvilku trvá, než se na změnu připraví. Stejně tak si hůře poradí s požadavky na rychlé změny ve smyslu tam a zpátky – typicky v automobilu opakované střídání zatáček pravá/levá nebo prudká zrychlení a následná brzdění. Typické jsou v tomto ohledu serpentiny na silnicích do horských středisek. I ty se ale dají dobře zvládnout, pokud pojedete plynule a opravdu hodně pomalu. Na závěr je dobré připomenout, že jsme každý jiný a každý se s výše uvedenými „zmatky v hlavě“ vyrovnáváme jinak. Navíc platí, že děti jsou ke kinetóze většinou citlivější než dospělí.“
Zdroj: www.juklik.cz