Protože buď jste na to všechno sama (a matek samoživitelek není málo), nebo jeden plat prostě nestačí.
Kde zůstaly kamarádky ze školy, ze zaměstnání?
Občas si zavoláte, ale většina z nich časem odpadne, mají jiné starosti a zájmy, přestěhovaly se. Než dítko začne chodit do školy, obvykle zjistíte, že vám zbyly jedna, dvě přítelkyně opravdu nejvěrnější – a i s těmi se vidíte jen občas, protože to k sobě máte daleko a času je prostě málo, protože chodíte do práce, staráte se o domácnost, píšete s prvňáčkem úkoly…
Muži bývají k tomuto druhu ženského pocitu osamělosti nevšímaví. Chodí do práce, mají své mužské koníčky,
a když si postesknete, nechápavě kroutí hlavou – máte přece rodinné známé (že jsou to většinou jeho kamarádi
s rodinami, to se jim nezdá divné), máte matku, tchyni – ženských je přece na povídání až dost. Pro vás to ale nemusí být ty správné na trochu „holčičích“ drbů, důvěrného povídání.
Ale nevzdávejte to. Zkuste se trochu rozhlédnout kolem sebe. Zvlášť, až dítě začne chodit do školy. Školní život vás chtě nechtě přivede do kolektivu matek jeho vrstevníků – poznáte je, až budete čekat před družinou, na třídních schůzkách, až vás dítě poprosí, že chce navštívit svého kamaráda. Děti – zvlášť ty v prvních dvou, třech letech školní docházky, intuitivně navazují kontakty s podobně vychovávanými vrstevníky. Je to doba, kdy pro ně váš pohled na svět je pořád ještě ten nejznámější, nejdůležitější a ony ho sdílejí s kamarády stejně zaměřenými. Později se to sice změní, ale právě v tohle období vám vlastně syn nebo dcera mohou zprostředkovat seznámení s matkou, která má podobné zájmy a životní názory jako vy.
Až vás tedy maminka ze sousedství pozve na kafe při příležitosti návštěvy vašeho syna u jejího, rozhodně neodmítejte. Jednak si můžete vyměnit názory na školu, do které kluci chodí, vyslechnete i jiný pohled než právě toho vaše miláčka na třídní kolektiv – zkrátka uvidíte svou ratolest a její první společenské krůčky trochu jinýma očima. Bydlíte ve stejné čtvrti, můžete tedy probrat možnosti nákupů, lékařů, dopravy… témat se najde spousta. A třeba najednou zjistíte, že tuhle maminku uvidíte ráda znovu. Bude vám v sousedství dobrou oporou – vzájemně si občas vyjdete vstříc, když budete potřebovat pohlídat děti, najdete v ní společnici na společné výlety s dětmi nebo návštěvu kina, kde se zabaví ratolesti i vy. A když vás manžel pošle samotnou s dítětem na dovolenou, protože prostě nemá čas se s vámi povalovat čtrnáct dní někde u moře, můžete vyrazit právě s touto novou kamarádkou a jejím děckem. Jedináček bude mít společnost vrstevníka a vy s kým si povídat.
Co je důležité? Pokud chcete navázat opravdu dobré přátelství, nekomentujte způsob výchovy v druhé rodině – ten může být přece jen lehce jiný než váš, ale do toho vám nic není, pokud to není skutečně něco, co je vám zásadně proti srsti – ale s takovou mámou byste se asi nekamarádila.
Vztah vašich dětí ponechte jejich svobodnému rozhodování – do určitého věku se budou stýkat, protože se vy dvě kamarádíte. Pak možná jejich dětské přátelství odnese čas – půjdou každé jiným směrem. Ale to, že mámy jsou dobré a spolehlivé přítelkyně, jim stejně zůstane jako dobrý model mezilidských vztahů na celý život. Spolehlivá přátelství, kdy jsou si matky – kamarádky mimo jiné i vzájemnou oporou, umí si pomoci, znají vzájemně své klady a jsou schopné tolerovat i nějaké ty zápory, jsou pro děti jedním z důležitých vzorů pro jejich budoucí společenské fungování. Takové přátelství navázané přes děti dělá tedy dobře vám, ale zároveň je také velmi dobrým nenápadným výchovným prvkem.