Přelomový vynález pro dokonalou hřívu - Lak na vlasy

Objemné lokny, extra rovná linie i složité vlasové kreace – k tomu všemu potřebují kadeřníci lak na vlasy a ani běžná dívka či žena se bez něj dnes již neobejde. Ale kde se vlastně vzal ten nápad, vyrobit něco, co by přimělo naše vlasy k poslušnosti? Historicky pr

Objemné lokny, extra rovná linie i složité vlasové kreace – k tomu všemu potřebují kadeřníci lak na vlasy a ani běžná dívka či žena se bez něj dnes již neobejde. Ale kde se vlastně vzal ten nápad, vyrobit něco, co by přimělo naše vlasy k poslušnosti? Historicky první fixativ účesu v podobě kompaktního spreje je poměrně mladý vynález, který se zrodil zhruba před 70ti lety. Před jeho vznikem se ženy musely se svými kadeřemi prát jinými, poněkud drsnějšími způsoby. Například velmi populární bylo používání klasického sádla, ačkoli efekt vypadal spíše jako dlouho nemytá hlava. Dále se hojně používala cukrová voda, která šla zase velmi špatně smýt a v neposlední řadě je tu pivo, jehož odér však nepůsobil příliš žensky.

Důmyslné ženy

ve starém Římě se v touze po dokonale upraveném účesu vrhaly po rozpálených kovových tyčích, kterými simulovaly dnešní kulmování. Kudrlinky pak zafixovaly některou z podomácku vyrobených „břeček“, mezi které patřila například směs včelího vosku, sádla, terpentýnu a růžového oleje. Terpentýnový vosk se nakonec stal tak populární, že jej používali i muži. To na africkém kontinentu se mezi ženami a domorodými lovci rozšířil poněkud méně „chutný“ způsob fixace účesu. Ten sestával ze zvířecího trusu a jílu.

Paruky, vši a blechy

Ani období od 16. do 18. století se nemohlo chlubit nějak extra vyvoněným tužidlem. Frčely příčesky z koňských žíní, pokud možno v bílé barvě pro dámy a odstínech hnědé, šedé a černé pro pány. Nejen, že se toto období pyšnilo nadměrnou hojností vší a blech, které se v parukách a příčescích zabydlely jako v luxusních apartmánech, ale tehdejší šlechta se navíc o své doplňkové vlasy bohužel chtěla i starat. Zvolili pro to dosti nevábně vonící proceduru, která spočívala v poctivé aplikaci pudru do vlasů a následné potírání namíchanými pastami z pryskyřice nebo ze shnilého dřeva. Výstřednější ženy si dávaly upravit kadeře do tvaru ptačího hnízda, do kterého občas posadily i umělého opeřence.

Tužidlo na vlasy

jak jej známe dnes, v podobě spreje, se zrodilo až po 2. světové válce. Tedy respektive hned poté, co pominula bojácná éra šátků a ulíznutých drdůlků, jež pramenila obav, aby člověk příliš nevyčníval z davu. Za války vymysleli Američané aerosolový sprej v natlakované plechovce, původně určený na hubení a odpuzování hmyzu ve vojenských podmínkách. Spletité hříčky osudu dovedly v poválečné éře tento repelent až do chřtánů kosmetických firem, které se zasadily o vznik explozivní revoluce v oblasti vlasového stylingu. Rozvášněná vlasová móda v období 60. až 80. letdopřávala výrobcům laků dokonalé ženě, kdy prodávaly miliony tužidel měsíčně.

Škodlivost laků na vlasy

Tento boom fakticky nijak výrazně neoslabilo ani zjištění vědátorů, vypovídající o škodlivosti laků na vlasy a jejich neblahý dopad na životní prostředí. Když však toto „bububu“ nezabralo, vědecké hlavy kapitulovaly a raději zapracovali na chemickém i technickém zdokonalení laků a jejich balení. Dnešní laky na vlasy obvykle obsahují chemické látky, vodu, alkohol a vitaminy – žel bohu, od hořlavých a těkavých látek se nedokázal u tužidel oprostit ani moderní průmysl. Ve snaze skoncovat s ochořelými afry a ofinami, vyráží výrobci vlasové kosmetiky na trh s tužidly, přeměněnými v různé pěny, pudry, gely, spreje, bezoplachová séra a jiné vymoženosti. Co myslíte... s čím ještě přijdou? Nebo, že by se vrátili k původním, svérázným recepturám? Text: Ela Procházková