Kaira Kateřina Hrachovcová, která bude jednou z hlavních hvězd Festivalu Ženám odpovídá na otázky týkající se ženství, kariéry, lásky, životního naplnění i budoucích plánů.
Co můžou dělat ženy pro to, aby se vzájemně podporovaly?
Neměly bychom se bát toho, jak jsme každá jiná. Je krásné, když ženy nechají jedna druhou zazářit. Přirovnala bych to ke hře symfonického orchestru. Někdy mají sólo housle, jindy zase flétna. Tvořit dobrý tým a umět si dát prostor je velká věc. Jedna od druhé bychom se měly učit a navzájem se inspirovat. Umět se pozorovat. Navzájem si umět poradit. Umět si dávat a zároveň si brát z té druhé, to nejlepší. Nežárlit na sebe. Když se jako ženy propojíme a vytvoříme nějakou partu nebo skupinu, tak je to úžasné. A můžou se dít zázraky.
Máte ve svém životě okruh podporujících žen?
Ano, mám, ale je dost proměnlivý, do budoucna bych ráda okruh stálejší. A ten bych chtěla rozšiřovat. A ono se to vlastně už i děje. Pomalu, ale jistojistě. Je to jako žití v páru, čím víc mezi sebou zažijete, tím více vás to posílí. Mám ženy, se kterými se třeba i znovu potkávám, předáváme si zkušenosti, rady a to je potom o to vzácnější. Člověk se nesmí bát. Ničeho a nikoho.
Proč je souznění žen podle Vás občas problém?
Myslím, že to způsobuje strach a nejistota každé ženy, určité odmítání tohoto druhu propojení. Žárlivost jedné na druhou je také často bohužel příčinou. Slýchávám i názor, že některé se v ryze ženských kolektivech necítí dobře, vnímají to lidově řečeno jako “slepičinec”. Každá žena vám ale může něco předat. Vyvěrá to z nejistoty žen v sobě. Je důležité se neuzavírat a nebýt sama.
Samotu myslíte v jakém slova smyslu?
Nebýt osamocena a neuzavřít se do své temnoty. Samoty. Do blbých, skličujících myšlenek. Do smutku. Vlastně vesměs předstíráme, že je všechno v pořádku a lidé to na vás vůbec nepoznají. Silné typy žen umí podržet ostatní, ale málo kdy si dokáží říct o pomoc. Nazvala bych to takovým neuměním se vyslovit. Pro některé ženy to může být až životní úkol a často z toho vznikají některé nemoci a neduhy.
A jak se podle Vás dá na tomto pracovat?
Sama žena se musí rozhodnout, že chce něco udělat. Energii, kterou si chci přitáhnout, musím taky vyzařovat. Každé ženě bych poradila, být ženská, jemná a vědět, že v jemnosti je síla. Naučit se být samostatná
a nezaprodat se. Komukoli. Nedat nevědomý souhlas k čemukoli. Dělat radost sobě a pak ji můžu dělat i dál.
Ale musí se to dít v tom správném okamžiku. Ne každý, kdo vás slyší, vás také poslouchá.
Jak byste popsala vývoj vlastní ženskosti?
Má linka ženskosti pořád běží a já sama jsem na ní zvědavá. Člověk ale nesmí být moc zvědavý. Ani já nevím, kam to půjde. Přesto vím, že to bude dobré. Jediná možnost je, aby to šlo dobrým směrem. Všichni se máme
v životě něco naučit a poznat, proto se nám dějí určité věci.
A máte nějaké konkrétní rituály, které fungují u Vás?
Každý si musí nastavit svůj režim. Já jsem například hodně pracovně vytížená a proto se pak těším do klidu. Přesto mi dělá dobře i být mezi lidmi. Ne nutně v té pracovní, ale osobní rovině. Vyjít mezi lidi, jít se někam posadit nebo do parku a uvědomit si věci okolo sebe. Zkrátka si umět udělat program. Pozorovat. Mít si s kým popovídat.
Být otevřená, komunikovat s ostatními, dívat se do očí a tak podobně. Dát lásku zvířatům, mluvit s nimi. Je to
o velkých drobnostech. Naslouchat, umět se ptát, začít umět pokládat otázky. Mě osobně třeba velmi a už dlouho zajímá numerologie. Dělala jsem ji mnoho let a je to skvělá metoda, pomocí které se dá číst v jiných lidech.
V situacích. Poslouchat, co kdo říká a jak to říká.
Taky sport je pro mě důležitý. Ať jsme jakákoli, musíme o sebe pečovat. Mám moc ráda, jógu, hot jógu, je to pro mě skvělé místo na regeneraci a relax pro tělo i mysl. Ale i cílené tvarování těla, fitness, neřízený tanec a další.
Když odbočíme od ženskosti k Vaší kariéře, na čem momentálně pracujete?
Je toho poměrně hodně. Namátkou zmíním třeba představení, jehož jsem spoluautorkou. Jmenuje se Můžem
i s mužem a hrajeme jej v divadle Semafor a na Lávce. Dále představení Velká zebra se skvělými kolegy
v divadle Palace. S divadlem Háta jezdím už také pár let a moc ráda. Velkou školou mi byl Gedeonův uzel v La Fabrice, kde jsem měla možnost být na jevišti jen s Vilmou Cibulkovou.
Zároveň točím i filmy, ilustrovala jsem nejednu knížku, pokračuju v malování a mám před sebou několik výstav. Ale obrovskou radost mám také z tvorby ostatních. Třeba z další knihy mé mámy, kterou je učebnice pro děti. Jmenuje se Kouzelné prázdniny a je to encyklopedie zvířat a takové hravé a naučné čtení hrou.
Spolupracuju s několika nadacemi, především zvířecími. Podílím se i na projektech Nadace Unipetrol, která se zaměřuje na vzdělávací programy. Navrhla jsem motiv na již druhou kolekci trik ByKaira. Trička jsem navrhovala zároveň i pro nadaci HC Verva – Litvínov. S továrnou na klobouky Tonak jsem vytvořila kolekci čepic-kapitánek ByKaira. Jsem vystudovanou osobní koučkou. S Klárou Nademlýnskou pracujeme na designu kolekce triček
a s Libkou Šafr zase chystáme originální barety pro ženy.
Přijďte se podívat na Festival Ženám, kde vystoupí spousta žen, které inspirují svět 🙂
Na webu festivalu najdete také mnoho užitečných rad a tipů.