Nerozumíme si?
Znáte ten vtip, jak si jde pán půjčit brambory k sousedce do pátého patra a při tom se mu honí hlavou, jak jí to řekne, co by ona mohla říct jemu, jak by na to reagoval…
A když nakonec zazvoní a ona otevře, vyhrkne jen: „A víte co, klidně si ty brambory nechte.“
Takhle nějak řešíme dost často věci, které nás pálí: tak dlouho je nosíme v sobě a řešíme jen v duchu, až nám přerostou přes hlavu. My pak jednáme zkratovitě, a oheň je hned na střeše. Jindy spolu doma nemluvíme kvůli úplné hlouposti. A někdy máme pocit, že se s druhým, nejenom s mužem, naprosto míjíme. Že nás není s to pochopit. Nedorozumění, jiný pohled na věc a z nich pramenící konflikty prostě k životu patří…
Máme pro vás tři užitečné rady, jak říct druhému člověku něco nepříliš příjemného, aniž by z toho musela vyrůst hádka nebo mlčení:
1. Pokud se vám něco nelíbí, nespusťte hned kritiku. Začnete něčím příjemným, třeba pochvalou, a až pak přejděte k záležitosti, kterou chcete změnit. „Protihráč“ pozná, že nechcete mít převahu, ale že s ním chcete situaci konstruktivně řešit.
2. Druhé pravidlo najdete v knihách o výchově malých dětí, ale platí i pro vztahy s dospělými: nezobecňujte. Nepoužívejte výroky typu: ty nikdy, ty vždycky. Neříkejte například: „Ty si nikdy neuklidíš špinavé oblečení do koše na prádlo,“ ale pragmaticky poznamenejte: „Nechal jsi ležet špinavé oblečení v koupelně na zemi – mohl bys ho, prosím tě, uklidit?“
3. Nekritizujte jeho, ale jeho chování. Neříkejte mu: „Ty jsi strašnej, prosila jsem tě, abys zaplatil pojistky,
a ty ses na to vykašlal.“ Podotkněte místo toho: „Vadí mi, že jsi nezaplatil pojistky.“