Americká kapela z Londýna. Jamiroquai trhali rekordy, teď vystoupí v Praze

Ale nechme stranou bizarnosti, i když třeba o legendárních koncertních pokrývkách hlavy frontmana Jamiroquai Jay Kaye by se dal napsat článek o desítkách tisíc znaků – umělec jimi odkazuje k součástem oděvů amerických Indiánů kmene Irokézů. Ostatně téhož, který dal jeho hudebnímu projektu část jména: je totiž složeninou slůvka „jam“, dobře známého z formálně uvolněných hudebních žánrů, a právě názvu onoho kmene. Což všechno dává dokonalý smysl i v hudebním kontextu. Právě z prvků hudby, ve které se obvykle „jamuje“, jako je jazz, funk nebo R&B, byly poskládány základy Jay Kayova stylu. A textová složka jeho písní byla laděná od samého začátku sociálně a environmentalisticky, a mimo jiné reflektovala autorův dlouholetý zájem
o původní osídlení Ameriky a jeho problémy.

Přestože Jamiroquai, kteří zahrají na pražském festivalu Metronome, pocházejí z Londýna a byli od začátku pevnou součástí hudební scény, které se od 80. let říkalo acidjazzová a jež na začátku deváté dekády, právě
v době, kdy roku 1992 kapela vznikla, zažívala svůj kulminační vrchol, stylově se vlastně po celou dobu obracejí spíš za Atlantik. Jistě, před nimi v acid jazzu a úzce příbuzném funku na Britských ostrovech zasvítili Brand New Heavies nebo Incognito, nicméně konkrétní kořeny, které Jay Kay přiznává a o kterých si – pokud budete mít štěstí a potkáte ho třeba v pražském metru při Metronome Prague – s ním budete moci donekonečna povídat, jsou ve tvorbě amerických hudebníků formujících sedmdesátá léta. V první řadě Stevie Wonder, ale také Herbie Hancock, Roy Ayers, Sly Stone, Meters, a samozřejmě i James Brown. Vesměs umělci, stojící jednou nohou ve funku či soulu, druhou zpravidla v jazzu, ale co hlavně: dodnes vedou žebříčky nahrávek užívaných k samplování, protože jejich zabijácké groovy, riffy a figury prostě k dalšímu zpracování přímo vybízejí. Ostatně, i raný hip hop, který se v newyorském Bronxu začal v téže dekádě formovat, pomohl spoluvytvářet Jay Kayovo hudební vědomí a vnímání.

Pamětníci si určitě vybaví, jaký byl v devadesátkách nástup Jamiroquai šok, zejména po albech The Return of the Space Cowboy z roku 1994 a o dva roky později se zmíněným rekordním Travelling Without Moving, jehož úspěch podpořil i fenomenální úspěch videoklipu Virtual Insanity. Z jedné strany tehdy člověku do uší stále ještě zuřily zkreslené kytary grungerů, z druhé strany podstatná část scény tvrdila, že živé hudbě definitivně odzvonilo a bude se jen tančit na základě elektronických rytmů a zvuků. A do toho si přišla kapela, která začala prodávat miliony hudebních nosičů (ano, ty tehdy stále ještě byly v kursu) se sice aktuálně velmi chytře, ale přece jen přeleštěným modelem předminulé hudební dekády, se skoro až divadelním pojetím svých show,
s dalšími hudebními vlivy včetně etnických, které do hudby vnášelo zejména australské didgeridoo. Bylo to neuvěřitelně osvěžující.

Dnes, kdy jsou Jamiroquai vlastně v pozici veteránů scény inteligentního hudebního mainstreamu (vloni oslavili třicet let od vzniku), jejich sláva nikterak nepohasla, i jejich zatím poslední album Automaton v roce 2017 figurovalo v Top 5 většiny relevantních světových žebříčků. A tak, jako oni se s úctou odkazovali ke svým předchůdcům, teď jsou často dáváni za vzor muzikantům mladé generace.

Kultovní Jamiroquai vystoupí ve čtvrtek 22. června na Metronome Prague na pražském Výstavišti. A vstupenky jsou ještě k mání!

zdroj: Americká kapela z Londýna. Jamiroquai trhali rekordy, teď vystoupí v Praze | Metronome Prague 2023