Amazonka na akci
Radka (52) jsem poznala jako čerstvě vyučená kuchařka na vesnické tancovačce a byl to tedy lev salonu. Hned mi připomněl Patricka Swayzeho, který se tanečními pohyby přibližoval ke své Babe jako ve filmu Hříšný tanec. Zářivý úsměv a vlasy tak trochu v rozcuchu mě okouzlilly, tedy jen do té doby, než otevřel pusu. „Jdeš tančit Amazonko?“ zeptal se drze bez pozdravu. Místo abych ho odpálkovala, zavěsila jsem se do něho a k mému úžasu jsme spolu prožili hezký večer.
Od našeho seznámení jsme se dali dohromady a prožívali spolu krásné chvíle. Představení rodičům proběhlo na jedničku, jeho maminka si mě hned oblíbila a celou dobu mi vyprávěla historky z Radkova dětství. Nemohla jsem si nevšimnout, jak ji Radek skáče do řeči a rádoby vtipně se snaží bavit všechny okolo. ,,On je Ráďa vtipálek, to má od mala. Vždy nás něčím překvapil,“ omluvně na mě mrkla moje budoucí tchýně.
Jeho humor byl jiný
A měla pravdu. Radek si vždy našel nějakou příležitost, jak mě nebo někoho jiného pobavit. Někdy jsem si už připadala jak paní Eva ve filmu Pelíšky, když měla na nedělním obědě kouzelníka a chytala po stole míčky, které si tahal z pusy. Jeho zvláštní humor se ne vždy setkal s pochopením. Vtipné mu přišlo třeba měnit sůl za cukr, schovávat ostatním věci nebo někoho vylekat. Dalo by se říct, že když chtěl někoho pobavit, tak ho spíš urazil. Co mu naopak vtipné nepřišlo, bylo když někdo vyprávěl nějaký vtip a všichni se smáli, až se lámali v pase, ale on jediný nechápavě kroutil hlavou, co je to za nesmysl.
Před oslavou tajné plány?
Po narození druhé dcery jsem se smála míň a míň. Domácnost a péče o děti mě unavily. Můj muž pracoval jako údržbář a doma mi vždy vyprávěl zábavné věci, které se jim udály na podniku. Život plynul dál, děti nám odrostly a mně už ťukala na dveře padesátka. Stala jsem se unavenou ženou, která strávila skoro celý život ve školní jídelně. ,,Mami, co si budeš přát k narozeninám?“ Ptaly se mě pořád dcery. Přála jsem si už jenom klid a abychom jsme se všichni ve zdraví sešli na oslavě. Ale ten klid mi bohužel nebyl dopřán, protože manžel se rozhodl, že mě potěší šíleným dárkem.
Nevím proč, ale Radek byl jediný, kdo se o můj dárek vůbec nezajímal. Ne že bych si myslela na nějaký extra dárek, ale manžel se choval, jako by se vůbec žádná oslava neměla ani konat. Přišlo mi to divné, jestli to zase není jen nějaká jeho hra a už jsem pojala podezření, že snad zas vymýšlí nějakou ptákovinu. Jak blízko jsem byla pravdy.
Překvapení od manžela mě šokovalo, málem jsem vylítla z kůže
Když nastala oslava, dojely obě dcery s příteli. Byl prosinec, takže jsme seděli v kuchyni v našem rodinném domě. Měla jsem radost, že jsme se sešli všichni, jak jsem si přála. Dokonce i naše lenivá čivava se přišla podívat na rozkrojení dortu. Když jsme měli po kávě, začala jsem si rozbalovat dárky.
Dcery mě potěšily poukazem na wellnes, to jsem měla radost. Těšila jsem se, jak si konečně odpočinu, maminka mě podarovala vínem a obálkou s penězi. ,,A teď můj dárek,“ uchichtl se muž, až mu knírek tančil do stran. Zbystřila jsem a začala jsem se obávat, co v té krabičce asi bude. Když jsem roztrhla obal, v průhledné krabičce si tam hověl pavouk. ,,Zbláznil ses, okamžitě ho odnes pryč, od mala se bojím pavouků a ty mi ho přineseš domů?“ měla jsem příšerný vztek.
Manžel se však náramně bavil: ,,Ale Ivet to je legrace. Navštívil jsem burzu fauny a tam jsem ho našel, je to mládě sklípkana, celý den ho nosil v bundě v kapse, aby mi neumrzl a teď je tady,“ dodal hrdě a oči mu svítily, jak když pionýr dostane odměnu za sběr papíru.
Už jsem ho ani nechtěla poslouchat, Mezi očima mi vyskočila mračící vráska a každou chvíli hrozilo, že už se neudržím. „Dívej, dáme ho sem, tady je takové hezké terárko, tu se mu bude líbit, vytáhl větší plastovou krabičku. A dokonce můžeš sledovat, jak si pak bude měnit kůži,“ oznámil mi důležitě, jako kdyby mě něco takového někdy zajímalo. Mně, která stříkala všechny pavouky z metru biolitem, kdyby náhodou chtěli po mě ještě skočit, až do té doby, než jsem z toho zápachu od spreje začala kašlat. To určitě! Ale to nejhorší teprve mělo přijít.
Dárek, který jsem nechtěla skončil na baru
Když otevřel víko a chtěl ho pinzetou přendat to toho terárka, tak mu pavouk vyklouzl a utíkal ke kuchyňské lince. Okamžitě jsem popadla naši čivavu a rychlým skokem jsem s ní přistála na židli, až jsem chytla vrávor, bála jsem, že by mohlo dojít k nějakému pavoučímu teroru. Dcery se přidaly ke mně, a už jsme každá stála na své židli jak na opuštěném ostrově a hystericky křičely. Když se manželovi nedařilo pavouka chytit, tak volal chovateli a ten mu řekl, že může prokousnout i gumové rukavice a při kontaktu s menším zvířetem by ho jeho jed mohl i zabít.
Po tomto zjištění jsem myslela, že manžela vynesu snad v zubech. Ale pak se stalo to, co nikdo nečekal. Když se odchyt té hnědé mnohonohé příšery stále nedařil a hrozilo, že zaleze do škvíry na baru a my nebudeme hrůzou spát, manžel vzal pantofli a milého pavouka umlátil. Nakonec musím říct, že jeho zdárná likvidace byl pro mě ten nejlepší dárek a od té doby už mi Radek „vtipná“ překvapení, díkybohu, nechystá.