Maminky mají svátek. Jak být ovšem dobrou mámou?

Žádná jistota, tedy snad jen jediná – že jistota žádná není. I tak by se dalo charakterizovat mateřství. Ačkoliv se můžete coby maminka snažit vymýšlet nějaké plány, do poslední chvíle není jisté, jak to dopadne. 

Mateřství je sice dar, ale bývá často velmi náročné. Nenechte se rozhodit tím, že vás řada věcí stresuje, což se pak promítá do chování nejen k dítěti. I přesto můžete být dobrou mámou. Pokusí se poradit psycholožka Šárka Miková, autorka knihy Ani mámy nejsou stejné.

 

Být či nebýt jako moje máma? 

Často jedinou zkušenost z výchovy, kterou máme, je to, jak jsme byly samy vychovávány.

„Některé z nás mají ve své mamince velký vzor, který rády napodobují a jdou se za ní poradit. Mnohé z nás se ale proti tomu, jak jsme byly vychovávány, spíše vymezují. Nejen proto, že je jiná doba, ale hlavně proto, že s velkou pravděpodobností byla moje máma jiný typ než já,“ vysvětluje psycholožka Šárka Miková, autorka teorie osobnosti, tzv. Teorie typů, a doplňuje: „Pokud je tedy maminka jiný typ než vy, příčinou rozdílů mezi vámi jsou vaše vrozené potřeby. Jestliže se budete snažit být někým jiným, bude vás to stát velké množství energie, kterou právě v mateřství tolik potřebujete.“ 

 

Jak váš typ ovlivňuje vaši mateřskou roli?

Mateřství často nutí ženy plnit role, v nichž se necítí pohodlně. S tím souvisí, že je na ně vyvíjen jistý tlak dělat věci, které jim nejsou přirozené. A to může vést k pocitům selhání a vyčerpání. Porozumění vlastnímu typu osobnosti pomáhá matkám lépe zvládat mateřskou roli a být spokojenější.

„Některé typy se celkem rády starají o teplo rodinného krbu. V mateřství je může sice mrzet, že na to nemají tolik času, ale v podstatě je to pro ně činnost naplňující. Jsou ale typy, které pravidelná péče o domácnost stojí velké úsilí, nevidí v ní samy pro sebe smysl a nutnost dělat tuhle pravidelnou domácí rutinu je psychicky vyčerpává. Pro někoho mohou být zase extrémně únavné potíže s výchovou – třeba proto, že dítě je úplně jiný typ a je opravdu těžké mu rozumět,“ popisuje autorka knihy Ani mámy nejsou stejné, kde si můžete určit svůj typ osobnosti. „Popisy typů ale nejsou neměnnou škatulkou, zohledňují také vývoj v průběhu života. Rozvíjíme se nejen v tom, co je nám přirozené, ale také v dovednostech, které nám umožňují přizpůsobit se druhým či zvládat svou profesi.“

 

Kamarádka vychovává jinak? To neznamená, že vy to děláte špatně

Když máme pocit, že se v mateřství plácáme, snažíme se hledat pomoc všude možně. V knihách, na internetu
a obracíme se taky na své kamarádky. Přestože víme, že srovnávat se nemá, porovnáváme často sebe s jinými matkami. Sousedkami, kamarádkami, kolegyněmi z práce.

„Nemůžeme nevidět rozdíly v tom, jak jiné matky se svými dětmi mluví, čím je krmí, jak reagují na jejich pláč, jak jsou nebo nejsou důsledné, za co děti chválí, za co se na ně zlobí. Podvědomě si říkáme, že když to ona dělá jinak, asi to znamená, že jedna z nás to dělá špatně,“ vysvětluje psycholožka.

Jenže vy a vaše sousedka můžete děti vychovávat úplně jinak, a přesto „dobře“. Každá jste jiná a jiné jsou
i vaše děti. Můžete si o výchově povídat, můžete sdílet své zkušenosti, ale musíte mít na paměti, že to, co funguje jí s jejím dítětem, nemusí fungovat vám.

 

Být mámou je být sama sebou

Naše vrozené potřeby nejsou stejné. Na něco máme „nastavený mozek“ a jde nám to snadno, dává nám to smysl, těší nás to. Jiné činnosti jsou pro nás přirozeně vysilující.

Některé maminky naplňuje péče o domácnost, jiné se raději věnují intelektuálnímu rozvoji dětí. Další maminky se do svých dětí přirozeně vciťují, jiné se snaží dítěti logicky vysvětlit, že jeho emoce nikam nevedou. Některé mámy se ochotně pouštějí s dětmi do dobrodružných akcí, ale je pro ně těžké fungovat v režimu. Jiné zase režim přirozeně nastavují, ale jejich děti se s ním nějak nechtějí smířit.

„Škála mateřských povinností je opravdu pestrá, není možné se ztotožňovat se vším. Je ovšem dobré vědět, co je nám přirozené a co není. Snadněji se pak vyrovnáme s tím, že něco nás nebaví a něco naopak vyčerpává. Zkrátka si uvědomíme, že takové, jaké jsme, jsme v pořádku,“ ujišťuje odbornice.

 

Naše osobnost je optikou, kterými se na druhé díváme

Existuje ještě jeden dobrý důvod, proč zjistit, s jakým vrozeným nastavením mozku jsme se narodili.

„Jako mámy se snažíme napojovat na potřeby svých dětí, ale v tomto napojení nám může bránit naše vlastní já.
I když své dítě nade vše milujeme, jeho potřeby často vidíme svýma očima. Ať už je dítě jiné než my, nebo velmi podobné,“ zdůrazňuje psycholožka.

Chcete-li být svému dítěti dobrou mámou, položte si otázku: Dokážu odložit své vlastní brýle a nedívat se na dítě svýma očima? Dokážu odolat pokušení vychovávat ho tak, jak bych sama chtěla být vychovávána? 

 

Rada na závěr: Nenechte se semlít „dobrými“ radami

Mateřství nás nikdo neučil, učíme se ho za pochodu. Praxí. Jenže někdo má potřebu nám radit. Proč? Často proto, aby pomohl sám sobě. Např. vás chce ovlivnit, mít nad vámi moc. Nebo tím ujišťuje sám sebe, že něco dělá dobře. Příp. to dělá proto, že chce udělat něco dobrého pro druhé. Ve všech těchto případech se posiluje jeho sebeúcta, nikoliv vaše. Jak ale poznat skutečně dobrou radu?

„Ten, kdo vám chce opravdu pomoct, především naslouchá vaší situaci. Ví, že on je jiný člověk, má jiné děti a žije v jiném prostředí. Nesnaží se vám rychle poradit, ale snaží se vám dát najevo, že vás chápe. A radí vám jen tehdy, když si o to říkáte. A ještě zdůrazní, že si uvědomuje, že je to jeho rada,“ dodává psycholožka Šárka Miková, autorka tzv. Teorie typů, a dodává: „Před jakoukoliv jinou radou je potřeba se bránit. Útočí na to nejcennější, co máte. Na vaši sebeúctu. Jak říká jedna moje známá: ‚Každý chce vaše dobro. Nenechte si ho vzít.‘“

 

 

 

 

 

foto: Canva