Rosa coeli aneb Růže nebeská
Některá místa vyzařují zvláštní nepopsatelnou energii. Navštívíte je, a i když na magii, kouzla a čáry vůbec nevěříte, musíte uznat, že „něco mezi nebem a zemí“ opravdu existuje. K takovým lokalitám – trochu záhadným, malinko tajemným, velmi romantickým a hlavně
Některá místa vyzařují zvláštní nepopsatelnou energii. Navštívíte je, a i když na magii, kouzla a čáry vůbec nevěříte, musíte uznat, že „něco mezi nebem a zemí“ opravdu existuje.
Pokání, ale i pelech neřesti
Monumentální zřícenina kláštera v údolí řeky Jihlavy jihozápadně od Brna patří mezi nejvýznamnější středoevropské církevní stavby vrcholné gotiky a společně s hradem, který se vypíná na kopci nad klášterem, tvoří dokonalý celek, který u nás jinde nenajdete. Jeho počátky spadají do druhé poloviny 12. století, kdy Vilémovi řečenému z Pulína, jednomu z pánů z Kounic, papež uložil jako pokání vybudovat klášter. Jeho stavba byla zahájena roku 1181 a již za dva roky se stal domovem premonstrátek z Louňovic. Význam nejstaršího ženského kláštera na Moravě postupně stoupal, pod svou ochranu jej dokonce vzal český král Václav II. (1271–1305), a zároveň rostl i jeho majetek. V první polovině 14. století na tom premonstrátky byly tak dobře, že si kromě rozsáhlé rekonstrukce mohly dovolit na svou ochranu zbudovat na návrší hrad. Léta rozkvětu přerušili až husité, kteří klášter roku 1423 vyplenili a zapálili. Požár zcela zničil klenbu klášterního kostela, jež nebyla už nikdy obnovena.
Limberka, který si toto místo zvolil za své hlavní sídlo. Nechal přebudovat bývalý klášterní hrad a opravit klášterní chrám, v němž si zřídil rodinnou hrobku. Za dalších majitelů panství i klášter pozvolna pustly. Zub času se pokusili zastavit premonstráti ze strahovského kláštera, kteří přestavěli bývalou kapitulní síň na kapli a nechali vybudovat novou barokní budovu konventu. Obnovili křížovou chodbu a opravili kostel, který byl roku 1703 znovu vysvěcen. Jejich úsilí však bylo zmařeno obrovským požárem, který zachvátil Dolní Kounice téhož roku a nad klášterem vynesl smutný ortel. Stavba postupně chátrala a její definitivní zánik zastavily až restaurátorské práce ve 20. letech 20. století.
Pokání, ale i pelech neřesti
Monumentální zřícenina kláštera v údolí řeky Jihlavy jihozápadně od Brna patří mezi nejvýznamnější středoevropské církevní stavby vrcholné gotiky a společně s hradem, který se vypíná na kopci nad klášterem, tvoří dokonalý celek, který u nás jinde nenajdete. Jeho počátky spadají do druhé poloviny 12. století, kdy Vilémovi řečenému z Pulína, jednomu z pánů z Kounic, papež uložil jako pokání vybudovat klášter. Jeho stavba byla zahájena roku 1181 a již za dva roky se stal domovem premonstrátek z Louňovic. Význam nejstaršího ženského kláštera na Moravě postupně stoupal, pod svou ochranu jej dokonce vzal český král Václav II. (1271–1305), a zároveň rostl i jeho majetek. V první polovině 14. století na tom premonstrátky byly tak dobře, že si kromě rozsáhlé rekonstrukce mohly dovolit na svou ochranu zbudovat na návrší hrad. Léta rozkvětu přerušili až husité, kteří klášter roku 1423 vyplenili a zapálili. Požár zcela zničil klenbu klášterního kostela, jež nebyla už nikdy obnovena.
Limberka, který si toto místo zvolil za své hlavní sídlo. Nechal přebudovat bývalý klášterní hrad a opravit klášterní chrám, v němž si zřídil rodinnou hrobku. Za dalších majitelů panství i klášter pozvolna pustly. Zub času se pokusili zastavit premonstráti ze strahovského kláštera, kteří přestavěli bývalou kapitulní síň na kapli a nechali vybudovat novou barokní budovu konventu. Obnovili křížovou chodbu a opravili kostel, který byl roku 1703 znovu vysvěcen. Jejich úsilí však bylo zmařeno obrovským požárem, který zachvátil Dolní Kounice téhož roku a nad klášterem vynesl smutný ortel. Stavba postupně chátrala a její definitivní zánik zastavily až restaurátorské práce ve 20. letech 20. století.
Komentáře (0)
Zatím nikdo nevložil žádný komentář. Buďte první :)