Ještě nedávno se matriky prohýbaly pod náporem exotických novotvarů, neboť rodiče toužili po jedinečnosti za každou cenu. Rok 2026 však přinesl zásadní obrat, kdy snahu o originalitu vystřídala hluboká potřeba zakotvení v rozbouřeném světě.
Past na originalitu
Doba je překotná, plná zvratů a nejistot, pročež lidská psychika podvědomě hledá pevné body. Výzkumy z oblasti vývojové psychologie hovoří jasně: v časech chaosu se instinktivně obracíme k tomu, co známe a co v historii obstál. Experimenty jdou stranou. Jméno dítěte tak přestává být pouhou estetickou nálepkou, nýbrž se transformuje v první signál bezpečí, který potomek vysílá svému okolí. Tradiční jména jsou dlouhodobě spojována s vyšší mírou důvěry, což si dnešní matky a otcové uvědomují silněji než kdy dřív.
Trend, kdy se kdekdo snažil trumfnout souseda co nejbizarnějším tvarem jména, narazil na své limity. Ukazuje se, že exotika může být pro nositele v dospělosti spíše koulí u nohy než výhodou. Neustálé hláskování, opravování výslovnosti či vysvětlování původu nenápadně odčerpává energii. Rodiče si proto kladou pragmatičtější otázku: Bude se mému dítěti s tímto jménem dobře žít i za třicet let, až opadne prvotní nadšení z netradiční volby?
Tichá zpráva do vínku
Nejde o pouhou nostalgii či nedostatek fantazie. Návrat k zavedeným jménům jako Anna, Klára či Jakub je volbou srozumitelnosti a důstojnosti. Lidé stále častěji listují v kalendáři s důrazem na etymologii, jako by chtěli svému potomkovi předat tichou zprávu o hodnotách, ke kterým se může v životě vracet. Anna slibuje milost a vnitřní sílu, Jakub zase vytrvalost a pevný charakter.
Zajímavým fenoménem je renesance staroslovanských jmen, která dlouho ležela ladem, ba i byla považována za archaická. Jména jako Lada, Svatopluk, Radovan nebo Milena nenesou tíhu výkonu, nýbrž poselství harmonie, radosti a lidskosti. Zatímco dříve se Božena mohla zdát příliš těžkopádná, dnes v ní mnozí vidí hloubku a ochranu. Je to útěk od povrchnosti k něčemu, co má skutečnou váhu a kořeny hluboko v naší kulturní paměti.
Onomasté i psychologové se shodují v jednom podstatném bodě. Tento obrat není krokem zpět, ale spíše projevem dospělé úvahy nad tím, co je v životě skutečně podstatné, a to není krátkodobý efekt na sociálních sítích, ale celoživotní identita.
Zdroj: czechology.com
Zdroj foto: Pixabay
