Když máte insolvenci, hrozí vám komplikace s oddlužením a komunikujete se soudem, většina lidí by patrně zvolila nenápadnou strategii: hlídat termíny, schovávat dokumenty a psát úřední e-maily tak opatrně, že si třikrát zkontrolujete i čárku před „že“. Shopaholicadel na to jde tradičně po svém. Ve zveřejněném přepisu se řeší její sdělení soudu, výhrady vůči insolvenční správkyni, zdravotní potíže, žádost o změnu správce i nápad, zda by se případné další jednání nedalo „přešoupnout“ z Prahy do Ostravy. A protože by samotná insolvence byla na jeden internetový příběh patrně příliš všední, do programu se vešlo také zpívání, údajné otevírání brány do jiné dimenze a kuchyňský objev, že škrabka na brambory funguje podstatně lépe, když ji držíte správnou stranou. Teta Květa má zkrátka zase co číst.
Dopis tetě Květě. Když úřední komunikace začne připomínat reklamaci internetového obchodu
Hlavní chod tentokrát přichází v podobě sdělení dlužníka. Shopaholicadel se obrací na paní Hovorkovou a stěžuje si mimo jiné na komunikaci insolvenční správkyně. Vadí jí, že někdy neodpovídá, jindy podle ní reaguje pozdě večer a údajně očekává rychlou odpověď i ve chvíli, kdy už se Adéla chystá spinkat. V dopisu přitom své spaní spojuje s neepileptickými záchvaty.
A právě tady se z úředního dokumentu začíná stávat něco, u čeho si teta Květa možná musela zkontrolovat, jestli omylem neotevřela rodinnou skupinu na WhatsAppu.
Úřad totiž není partner, kterému ve 22:14 napíšete: „Proč mi zase píšeš takhle pozdě, víš, že už spinkám.“ U podobné komunikace člověk běžně očekává hlavně věcnost: co se stalo, kdy se to stalo, co požaduji a čím to dokládám. Tady se ostatně správně připomíná, že samotné doručení e-mailu večer ještě automaticky neznamená povinnost odpovědět během několika minut.
Jenže Adélin přípis jde ještě dál. Má za to, že správkyně může být ovlivněná internetem a lidmi, a současně se objevuje požadavek na její výměnu. To už je docela těžký kalibr, protože podobné tvrzení by bylo dobré doprovodit konkrétními podklady.
Teta Květa tak místo obyčejného dopisu dostává další díl seriálu Adéla versus administrativa, kde jedna strana vede insolvenční řízení a druhá by zřejmě nejraději otevřela zákaznickou linku.
Praha je daleko. Nešlo by soud prostě přešoupnout do Ostravy?
Pak přichází moment, který si zaslouží vlastní vitrínu. Shopaholicadel se ptá, zda by v případě dalšího soudu nešlo věc přesunout blíž k jejímu bydlišti. Formuluje to půvabným výrazem, zda by se to nedalo „přešoupnout“ do Ostravy, a současně zmiňuje jiného insolvenčního správce v Ostravě.
Přešoupnout. To je nádherné slovo.
Přešoupnete skříň, protože za ní zapadl ovladač. Přešoupnete schůzku z úterý na středu. Přešoupnete talíř, protože překáží notebooku. Ale soudní řízení má přece jen o něco složitější provozní řád než nábytek v obýváku.
V podání Adély to ovšem skoro působí, jako kdyby Praha byla pobočka Zásilkovny, kterou při objednávce omylem zaklikla moc daleko.
„Teto Květo, balíček s insolvencí mám v Praze, ale já jsem v Ostravě. Nešlo by změnit výdejní místo?“
A tím se nám pěkně uzavírá kruh. Správkyně nevyhovuje? Zkusíme jinou. Praha je daleko? Zkusíme Ostravu. Benzín něco stojí? I náklady na dopravu se už v souvislosti s pražským řízením řešily.
Teta Květa tak pomalu přestává být soudní autoritou a začíná připomínat dispečerku rodinné dovolené. Ještě chvíli a přijde dotaz, jestli by jednání nešlo v pátek po obědě, protože dědko potřebuje auto a v sobotu mají v Kauflandu máslo.
Dvě stovky navíc. Konfety zatím necháme ve skříni
Do soudní romance vstupují samozřejmě také peníze. Shopaholicadel uvedla mimořádnou splátku o 200 korun vyšší a zároveň mluvila o očekávané zářijové výplatě z YouTube přes 26 tisíc korun, z níž chce podle svých slov poslat na insolvenci více. Současně připouští, že tři měsíce nejsou zaplacené a chce je postupně dorovnávat vyššími platbami.
Dvě stovky navíc samozřejmě pořád jsou dvě stovky navíc. Dluh se neurazí a vezme i drobné. Jen bych zatím neobjednával dechovku.
Je to trochu jako přijít k požáru rodinného domu s hrnkem vody a cestou se pochválit, že jste ho naplnili až po okraj. Technicky vzato jste skutečně pomohli. Jen hasiči ještě neodkládají hadice.
Mnohem podstatnější proto bude, kolik peněz skutečně odejde na insolvenci a jak bude Adéla svoje povinnosti plnit dál. Teta Květa se jistě co nevidět ozve a něco nám napovídá, že dvě stovky navíc nebudou důvodem, proč si na kanceláři otevřou šampaňské.
O kulturní program se ale bát nemusíme. Zatímco insolvence čeká na další dějství, Adéla začala zpívat. A tím se z finančního dramatu plynule přesouváme k událostem, při kterých už bylo podle komentářů potřeba hlídat i brány do pekel.
Záchvaty nechme doktorům. Internet už si bílý plášť oblékl sám
Adéliny zdravotní problémy už nějakou dobu působí jako samostatná dějová linka, která se nápadně často vrací právě ve chvílích, kdy potřebuje vysvětlit, proč něco nejde. Jednou jsou tématem neepileptické záchvaty, jindy panické ataky, strach z lidí nebo problémy s cestováním MHD. Tentokrát se zdravotní stav dostal dokonce do komunikace kolem insolvence, kde Adéla vysvětluje, že kvůli neepileptickým záchvatům potřebuje v noci spát a pozdní komunikace jí proto nevyhovuje.
Jenže právě tady se vracejí starší záběry, které celé vyprávění poněkud komplikují. Adéla se dokázala objevit na Red Face, zpívat a vystupovat před publikem, pohybovat se na večírcích či v obchodním centru a podle připomínaných vyjádření měla zájem také o reality show. Když tedy následně přijde řeč na strach z lidí nebo nemožnost cestovat MHD, část publika logicky zvedá obočí. Zdá se totiž, že lidé představují zásadní problém hlavně v některých situacích, zatímco pódium, kamery a veřejná vystoupení dokázala Adéla v minulosti zvládat podstatně statečněji.
Z několika videí diagnózu určit nelze a skutečný zdravotní stav patří do rukou lékařů. Načasování jednotlivých zdravotních argumentů ale vytváří přesně ten typ rozporu, který nám neunikne. Adéla má totiž talent, že když se před ní zavřou jedny dveře, ještě než stihne hledat kliku, objeví se diagnóza, která vysvětlí, proč jimi vlastně nemůže projít.
Pak přišla škraboška. A poprvé máme problém, který lze vyřešit pouhým otočením
Po insolvenci, správkyni, soudu a zdravotních sporech se děj přesouvá do kuchyně. A paradoxně právě tam dostáváme jednu z nejčistších point celého videa.
Všímavému divákovi neutekl záběr, že když Adéla ve videu dlouho škrábala brambory, měla škrabku obráceně. Po chvíli ji otočila a loupání začalo fungovat podstatně lépe.
Konečně problém, na kterém se nemusí sejít soud, insolvenční správce ani lékařská komise. Stačilo otočit škrabku.
Brambora do té doby místo loupání absolvovala něco mezi hlazením a wellness procedurou. Slupka držela pozici, Adéla pracovala a výsledek nepřicházel. Což je mimochodem metafora, kterou nám sama Adéla servíruje tak ochotně, že by byla škoda ji nezvednout ze země. Škrabka má přitom jeden krásný systém: když ji používáte obráceně, můžete se snažit sebevíc, ale nástroj prostě nedělá to, co od něj očekáváte. A pak ji otočíte. Najednou to jde.
Teta Květa si v tuto chvíli možná udělala poznámku na okraj spisu: „Zajímavý koncept. Otočit přístup.“
V běžné domácnosti by tahle scénka zapadla během tří minut. V příběhu Shopaholicadel ovšem dostává obrácená škraboška téměř filozofický rozměr. Máme totiž konečně situaci, kde není třeba měnit správkyni, město ani soud.
Stačí změnit stranu. Brambory mohou potvrdit, že metoda funguje.
Adéla začala zpívat. Teta Květa měla ještě před chvílí jen insolvenci
A právě když se zdá, že obrácená škrabka bude vrcholem dne, přichází kulturní vložka. Adéla zpívá.
Ve videu zaznívá její optimistické „jsem věčný optimista“, zatímco se současně řeší nové písemnosti kolem insolvence. Adálin zpěv vyvolal démona a otevřel bránu do jiné dimenze. Později už nezbývá než Adélu zdvořile poprosit, aby se zpěvem přestala a všechny brány pekla, které se jí podařilo kulturním vystoupením otevřít, zase laskavě zavřela. Máme svých problémů dost a poslední, co teď Česká republika potřebuje, je démon vylézající z ložnice dědka a Shopaholicadel. Insolvence, teta Květa a obrácená škrabka jsou pro jeden týden bohatě dostačující.
Tady jsme se během několika minut dostali od insolvenčního rejstříku k exorcismu.
Teta Květa ráno přišla do práce s představou, že se podívá na dokumenty. Netušila, že odpoledne bude muset řešit, zda příslušnost pekelných bran spadá pod Prahu, nebo se na žádost dlužnice také přešoupne do Ostravy.
Upřímně, jestli existuje démon administrativy, tohle je přesně způsob, jak ho přivolat. Ne pentagramem. Ne latinským zaklínadlem.
Špatně formulovaným e-mailem v insolvenčním řízení.
A „jsem věčný optimista“ je vlastně krásná životní filozofie. Optimismus potřebujeme všichni. Jen má drobnou konstrukční vadu: finanční závazky se optimismem nesplácejí. Banka zatím nezavedla kolonku „uhradit pozitivním myšlením“.
Rada pro Adélu? Nejdřív otočit škrabku. Pak možná i celý přístup
Celý příběh má nakonec překvapivě jednoduché poučení a tentokrát nám ho neposkytuje soud ani internet.
Poskytla ho brambora. Když něco dlouho nefunguje, nemusí být pokaždé vadná brambora, zaujatá škrabka nebo kuchyň příliš daleko od Ostravy. Občas držíme nástroj jednoduše obráceně.
A možná by podobný princip nebyl špatný ani u zbytku života. Místo vysvětlování, proč správkyně komunikuje špatně, komunikovat co nejlépe sama. Místo „přešoupávání“ soudu řešit především vlastní povinnosti. Zdravotní problémy nechat posoudit odborníky a internet nepoužívat jako improvizovanou ordinaci. A pokud přijde chuť všechno zahnat zpěvem, nejprve zkontrolovat, jestli se někde nezačíná podezřele otevírat portál. Soud už toho má na stole dost.
A hlavně, Adélo, škrabku vždycky nejdřív otočit ostřím k bramboře. Je to zatím jediná změna v celém příběhu, u které máme prakticky okamžitě potvrzeno, že situaci zlepšila. Protože soud se možná přešoupnout nepodaří. Správkyně se možná také nevymění.
Ale brambora za to opravdu nemůže.
A tohle byl pořád jen výběr. Zbytek už raději u Vladěnky
Jestli to celé působí, že se během jednoho příběhu stihla vystřídat insolvence, zdravotní potíže, žádost o „přešoupnutí“ soudu, obrácená škrabka na brambory a nakonec i zpěv schopný podle všeho narušit hranici mezi naším světem a peklem, věřte, že jsme pořád jen klouzali po povrchu.
Celé video a mnohem větší nálož najdete u Vladěnky. My končíme včas. Dokud je ještě Ostrava na mapě, brambory jsou celé a z pekla zatím nikdo neodpověděl.
Zdroj: Autorský text
Foto: se svolením Red Face