Slyšet od lékaře diagnózu jako ADHD nebo autismus je pro rodiče rána, avšak speciální pedagožka Marina Šimanová varuje, že papír s razítkem nesmí sloužit jako celoživotní omluvenka. Děti s vývojovými obtížemi nejsou „rozbité“, pouze potřebují jiný přístup, čas a hlavně rodiče, kteří to s nimi nevzdají při prvním neúspěchu.
Diagnóza jako alibi selhává
Dnešní doba tíhne k analýzám a hledání viníků. Jakmile dítě nepodává výkon podle tabulek, dostane nálepku a okolí se spokojí s vysvětlením, že „za to může diagnóza“. Tento přístup je však podle expertky cestou do pekel. Šimanová zdůrazňuje, že taková omluva dítěti v budoucnu funkční život nezajistí. „Pro nás to není omluva, ale výzva. Mozek je plastický a dá se rozvíjet, jen to chce trpělivost,“ vysvětluje pedagožka, která vidí smysl v cílené podpoře a vedení. Děti se totiž přirozeně vyhýbají tomu, co jim nejde, a právě zde musí nastoupit dospělý jako opora, nikoliv jako kritik.
Čekání na razítko je ztráta času
Mnoho rodičů žije v domnění, že bez finální zprávy od psychologa nemohou nic dělat. To je ale omyl, který děti stojí drahocenný čas. Speciální pedagog dokáže pracovat s dítětem okamžitě, přesně tam, kde se vývojově nachází. „Jinak neustále honí vlak, na který už jejich vrstevníci dávno nasedli,“ upozorňuje Šimanová na riziko pasivity. I drobné úpravy režimu, komunikace a motivace mohou přinést překvapivé výsledky ještě předtím, než dorazí oficiální papír.
Problémem českého školství není nezájem učitelů, nýbrž obrovská různorodost v přístupu a vliv moderních technologií, které přirozený vývoj dětí brzdí. O to důležitější je začít budovat základy už v mateřské škole.
Spolupráce místo soucitu
Ideální model pomoci stojí na trojúhelníku rodina – škola – odborník. Škola nemůže suplovat roli rodiče a naopak. Speciální pedagogové fungují jako průvodci, kteří naučí rodinu, jak s dítětem pracovat doma. „Pokud rodiče chtějí, aby na tom jejich dítě bylo lépe, musí s ním doma aktivně trénovat,“ říká nekompromisně Šimanová.
Příběh jedenáctileté Sáry s těžkou dyslexií je důkazem, že to funguje. Díky vytrvalosti a správnému vedení se z ustrašené dívky stala sebevědomá slečna. Diagnóza, ať už jde o ADHD nebo vývojovou dysfázii, neznamená, že se dítě nikdy nenaučí soustředit nebo mluvit. Znamená jen to, že cesta k cíli bude delší, ale každý krok vpřed se počítá a formuje tu nejcennější vlastnost, a tou je schopnost nevzdávat se.
Zdroj: Marina Šimanová pro flowee.cz
Zdroj foto: Pixabay