Tohle chameleónům závidím

Zatímco my se nadřeme při běhání po obchodních centrech a buticích, ve snaze mít módní odění v žádoucí barvě, chameleóni si sami mění zbarvení podle emocí, teploty, či intenzity osvětlení a stihnou to doslova v mžiku. Mohou za to různobarevné chromatocyty v třívrstvé podkožní tkáni, (pokožka je průhledná).

 

 

Chameleón svádějící samičku předvádí celou paletu barev, (některé druhy disponují i žlutou, fialovou, modrou a oranžovou), většina má ovšem k dispozici jen méně oslňující tónování zelené, hnědé a černé). Tenhle bizarní tvor může být například ve spánku něžně světlezelený, jakmile se vystaví na plném slunci, rychle hnědne a když se rozzlobí, bývá i černý!

To neumí ani supermani

Je to k nevíře, dovede otáčet očima vertikálně o 90 a horizontálně o 180 stupňů, a to se přitom kouká každým okem zvlášť! Kdyby takovou schopnost měli učitelé, nedalo by se ve škole opisovat a stejně zrakově vybavení policisté a špioni by byli hotoví supermani J. Některé druhy chameleónů vidí kořist až na vzdálenost jednoho kilometru. V okamžiku, kdy loví, (živí se převážně hmyzem) se jazyk, který je delší než tělo, naplní lepkavou tekutinou a střelhbitě se vymrští kupředu.

 

Naštvaný nebo klidný?

Zoologové znají na 150 druhů a 200 poddruhů chameleónů, z nichž více než polovinu najdeme na Madagaskaru, hodně jich je v Indii, na Srí Lance a v severní Africe. Kolem Středozemního moře ve Španělsku žije druh chameleóna obecného. My jsme se potkali na Djerbě v Tunisku s několika zelenými chameleóními pohodáři, ale i s jedním černým. Vzhledem k jeho zbarvení teď přemýšlím, jestli byl naštvaný „až do černa“, nebo to byla jeho základní barva.

 

Text: mir