Láska jako kusy plevele
Petra (25) jsem poznala při studiích na vysoké škole. Holohlavý svalovec si mě našel na večírku seznámení prváků a byla to teda velká jízda! Suverénní vystupování a smysl pro humor nás k sobě zaháčkovali na celý večer. Následující den mě pozval na rande, ani minutu jsem neváhala a strávené odpoledne v kavárně mi jen potvrdilo, že mě moje intuice nezklamala – je to ten pravý!
Další týdny už jsme se od sebe nehnuli. Kamarádi si z nás utahovali, že jsme k sobě srostlí jak kus plevele, ale my si nemohli pomoct, byli jsme v tom až po uši. Po studiích jsme se přetěhovali do podnájmu ve Zlíně a začali jsme si plánovat rodinný život.
Přítel anonym- pomůže, když může
Tato idylka však netrvala dlouho. Petr z nové práce manažera chodil domů podrážděný a unavený. Přičítala jsem to stresu a novému rozletu, bohužel jsem se mýlila. Doma bylo větší dusno, jeho mobil byl věčně otočený displejem dolů a domů se často vracel až ve večerních hodinách. Možná už jsem něco začala tušit, ale nechtěla jsem si to vůbec připustit. Mou domněnku o nevěře potvrdila jednoho dne zpráva od jistého pana Anonym: ,,Váš přítel má poměr s kolegyní v práci.“ Tato zpráva mi rozbila telefon. Uhodila jsem na Petra, který se ke všemu přiznal:. ,,Miluju a chci být s ní. Promiń.“ Víc ani říkat nemusel, sbalil si věci a odešel.
Všechno zlé je k něčemu dobré
Nastalo pro mě období temna, nic mi už nedávalo smysl. Noc střídal den a v hlavě mi běžely všechny ty skvělé chvíle, které jsme spolu zažívali jak na zaseklé pásce znovu a znovu. Mozek nechtěl přestat na něho myslet a dostavily se pocity sebeobviňování: ,,Možná jsem mohla být víc milejší, hezčí, usměvavější, a pak by určitě se mnou zůstal.“ Práce se stala jediným motorem, který mě donutil aspoň sporadicky fungovat, bohužel ne na dlouho. Když už jsem zkazila po druhé uzávěrku, zavolala si mě má šéfová: „Hele Kláro, jsi jedna z nejlepších účetních, co se s tebou děje?“ A tak jsem se sesypala. V práci jsem dostala volno a šla domů.
Za dva dny u mě zvonila kamarádka z práce: ,,Máš dvě možnosti – litovat se, anebo zažít nějaké dobrodružství.“ Vybrala jsem si změnu. Po dvou hodinách z Dity vypadlo, že má sestřenici na jižní Moravě a ona taky na tom není moc dobře. V podstatě mi domluvila, že si vyměníme na prodloužený víkend bydlení a tím se vzájemně obohatíme o nové zážitky.
Výměna bydlení mi pomohla k prozření
Přiznám se, že se mi do toho moc nechtělo, nebo jsem si neuměla představit, co sama budu dělat někde, kde vůbec nikoho neznám. A tak jsem na to kývla. Za týden jsem na čtyři dny odjela do Šatova a sestřenice od kamarádky do mého podnájmu.
Musím uznat, že po příjezdu jsem si to tam zamilovala. Čekal tam na mě pokoj v domě jejich rodičů, a staré stavení ve mně vzbuzovalo krásu starých časů. Ale to co přišlo potom, mi vyrazilo dech. Celá rodina mě přijala mezi sebe jako bych byla jejich opravdová dcera a připravili mi opravdu bohatý program. Zasvětili mě do svého vinařství. Přes den jsme chodili pracovat na vinohrad a večery se linuly ve veselých posezeních v pergole při zpěvu a ochutnávání vína. Změna prostředí, přátelská atmosféra a práce na čerstvém vzduchu mi zalila hlavu šťěstím a vzpomínky na Petra už se mnou nedělaly vůbec nic.
Po návratu domů jsem musela Ditě a její sestřenici poděkovat. Novou lásku jako z filmu jsem sice nepotkala, za to jsem poznala něco daleko cennějšího – nová přátelství a lásku k sebe sama.