Ve skutečnosti je stereotyp potřeba. Je jako mámina sukně, které se držíme, když podnikáme výboje do okolního světa. Bez máminy sukně by se zábavné a vzrušující průzkumy okolí změnily na cesty plné nástrah, strachů a zmatku. Nebylo by kam se vracet, kde mít zázemí. Stereotyp nám dává jistotu a možnost se porozhlédnout, co zajímavého bychom případně chtěli zažít.
Štěstí = změna! Opravdu?
Ženské časopisy jsou plné poměrně jednoznačných návodů, jak definitivně skoncovat s nespokojeností a frustrací. Stačí vymanit se ze stereotypu a za a) změnit práci, nejlépe začít podnikat, za b) najít si nového partnera nebo minimálně nějak geniálně zatočit s uvadajícím sexuálním životem, za c) odjet do Indie. A to bez ohledu na věk. Naopak, čím starší se odhodláte úplně rozkopat svůj život, tím víc se to cení. Nechci shazovat ženy, které měly takovou odvahu – a opravdu něco podobného udělaly. Klobouk dolů. Na druhou stranu, hrdinkám z těch krásných příběhů asi pěkně dlouho trvalo než zabředly do takového bahna, že jim nic jiného než totální změna nemohla pomoct. Jak dlouho v sobě vršily nespokojenost bez odhodlání s tím něco průběžně dělat? Ve skutečnosti je tajemství změny uvnitř nás. Pokud máte komplexy, nevyřešený vztah s otcem a sexuální frustraci, nejspíš si je s sebou odvezte do nového domu, do nové práce, i na kraj světa. Změna by měla provázet náš život spíše nenápadně. I když máte pět let stejnou práci a pět let stejný vztah (a poslední rok si dáváte k snídani jablko a cornflackes s mlékem), pravděpodobně nebudete stejná žena jako před pěti lety či před rokem.
Syndrom otevřených dveří
Zdravý stereotyp neznamená ustrnutí, zabřednutí, nudu. Kulisy našeho života můžou být zdánlivě stejné – byt, auto, partner, práce. Jenže ohromný rozdíl je v tom, jak se v těch kulisách pohybujeme a jak přemýšlíme. Tedy bez rezignace a pocitu prázdnoty, ale s otevřenýma očima, otevřenou duší a myslí. S pocitem, že život je pestrý a my v něm můžeme čekat spoustu nových věcí. Novinky, které nás pak potkají, nemusejí být převratné ani fatální, ale hezké a plynulé – to je přeci mnohem přirozenější než velké zlomy. A tak v těch „nudných“ kulisách můžete konečně objevit barvu vlasů, která vám perfektně padne, najít trávení volného času, které vám vyhovuje, a naučit se komunikovat s partnerem tak, že už se tolik nehádáte. Není to fajn? Pěstujte a hýčkejte si v sobě pocit, že necháváte životu otevřené dveře. Pak totiž mnohem méně násilně přijdou i velké změny, je-li to třeba.
Ženy a stereotyp
Pro ženy je stereotyp obvykle důležitější než pro muže. Žena totiž vychovává děti, vytváří zázemí, domov – a to je dlouhodobý plán s velkými investicemi, který se bez dávky stereotypu neobejde. Aby žena tohle všechno zvládla, potřebuje určité zakotvení. Stereotyp pro každého znamená něco trochu jiného. Pro mnoho žen je určitý stereotyp – ve smyslu upevnění, bezpečí a stálosti klíčový jak ve vztazích, tak v práci. Schopnost říct, že jsem spokojená s tím, co dlouhodobě mám a žiju, je známkou velké osobní integrity a zralosti. Na druhou stranu je třeba si dát pozor, aby se spokojenost nestala výmluvou, neschovala se za ni neschopnost a ustrnutí. Zjistíte to snadno – napište si na papír odpovědi na otázky, co je pro vás důležité, co byste si přála, co vás dělá šťastnou, jaké hodnoty chcete v životě mít? Podrobné odpovědi vám můžou pomoct zorientovat se v životě a zjistit, zda je třeba něco udělat, či vás jen pálí dobré bydlo – a chce to jen trochu úsilí a váš životní pocit bude lepší.
Stereotyp …
… nám poskytuje vnitřní jistotu a klid. … pomáhá dávat našemu životu rytmus a smysl. … není ustrnutí, ale plynutí. … nijak neomezuje naše cíle, plány a sny.
Text: Ivana Králová