Recenze: Carnage/Bůh masakru

se ale postupem času a řetězcem malých událostí hrotí do slovní potyčky, kdy na povrch vyplývají lži, předstírání, arogance, potlačená agrese, vzájemné otevřené pohrdání a překvapivé názory na rodinu, děti a manželství. Čtěte také: Slavní herci souhlasí, že LÁSK

se ale postupem času a řetězcem malých událostí hrotí do slovní potyčky, kdy na povrch vyplývají lži, předstírání, arogance, potlačená agrese, vzájemné otevřené pohrdání a překvapivé názory na rodinu, děti a manželství.

Čtěte také: Slavní herci souhlasí, že LÁSKA JE LÁSKA!

Komorní černá komedie režiséra a scénáristy Romana Polanského

nás zavádí do New Yorského apartmánu Penelope a Michaela Longstreetových, jejichž syn byl téhož dne obětí útoku spolužáka, když se jejich hádka vymkla kontrole. Oba páry rodičů se snaží o kultivovaný rozhovor a obě strany mají snahu vše vyřešit na úrovni. Averze vůči sobě navzájem je vyslovovaná pouze za zády protějšího páru. Jak se ale návštěva uměle prodlužuje, díky neustálým pracovním telefonátům Alana Cowana, nemístné pohostinnosti Michaela a tendencí lidí plácat poznámky z osobního života, aby řeč nestála, situace se začíná malinko vyostřovat. Problém sporu obou dětí stále nebyl vyřešen, a tak se čtyřčlenná společnost opakovaně přesouvá od výtahu do obývacího pokoje a postupně odhazuje masky přetvářky a dobrého chování. To vezme za své úplně, když se na scéně objeví lahev skotské whisky.

Čtěte také: Recenze: Midnight in Paris/Půlnoc v Paříži

Premiéra v kinech byla 26. 1. 2012.

Příběh byl natočen na motivy úspěšné divadelní hry God of Carnage od francouzské dramatičky a scénáristky Yasminy Rezy. Film sám je velice divadelní a kolikrát až tak nezáleží na tom, co vlastně postavy říkají, ale jak to říkají. Celé čtveřici vévodí rakouský herec Christoph Waltz alias právní zástupce Alan Cowan, jehož absolutní bezostyšnost s jakou se pohybuje v cizím bytě a komunikuje s přítomnými i nepřítomnými, otevřenost a štiplavost je tak zábavná, že se kolikrát smějete jen tomu, jak se zatváří někde v pozadí scény. Ostatní jsou mu ale více než důstojnými protihráči, a tak si hereckého koncertu tohoto poněkud kratšího snímku (79 minut) užijete dost a dost. Neslučitelnost v názorech, do očí bijící rozdílnost všech charakterů, výborně napsané dialogy – to vše dělá tuto komedii malým drahokamem v moři dalších.

Jak zmínili herci v rozhovorech: Když Vám nabídne roli Roman Polanski, nikdy neřeknete ne. A tak je čekalo několika týdenní zkoušení dokola na různé variace scén v jednom a tom samém prostoru. Místo, aby si ale vyškrábali oči, jak se téměř stane ve filmu, stali se z nich velice dobří přátelé. Což si myslím je patrné i na plátně. Roman Polanski si do rolí vybral velice zkušené herce, kteří sami buď režírují či produkují anebo mají tak rozsáhlou hereckou kariéru, že když se začalo natáčet naostro, vlastně se jim už ani nemusel nijak zvlášť věnovat a jediné, o co si dělal starosti, bylo správné umístění kamery.

I když je film situován do Brooklynu, natáčel se (z důvodu Polanského nevyřešeného právního sporu v USA) v Paříži.

Komedie, drama

Francie, Německo, Polsko 2011

Režie: Roman Polanski

Hrají: Kate Winslet (Nancy Cowan), Christoph Waltz (Alan Cowan), Jodie Foster (Penelope Longstreet), John C. Reilly (Michael Longstreet), Roman Polanski (soused)

Text a fotografie: Denisa Dundrová