Když Tunis, tak Djerba

Svůj cíl zde nachází zejména turisté z Německa, Francie, Itálie a Česka. Oddávají se zde zábavě, mořským vlnám a slastnému odpočinku ve stínu palem a spalujícímu slunci.

První dojem

Krátce po přistání na mezinárodním letišti, čeká na návštěvníky exotický pohled. Na ploše 520 km čtverečních se zelenají stovky palmových hájů, na plážích září jemný sněhobílý písek a v uličkách se promenáduje pestrá směs Berberů, Arabů a Židů. Podél celého pobřeží jsou nacpané hotely (jeden vedle druhého) ve stylu tradiční orientální architektury, jejichž koncentrace je nejhustší na východě ostrova na plážích. Jejich součástí je několik golfových hřišť. Návštěvníci si mohou vybrat ze široké nabídky vodních sportů či zvolit vycházku za památkami a folklórem. Panuje zde mimořádně přátelské klima.

Dominantou jinak vyprahlého, písčitého ostrova jsou  právě statisíce palem a olivovníků. Palmy jsou zde jakýmsi národním stromem -  zapisují se i do katastru nemovitostí a nesmí se kácet. Čím blíže však postupujete k poušti, tím více můžete přes den očekávat vysoká horka a v noci značné ochlazení. Pokud se rozhodnete navštívit Djerbu v zimním období, tak se zde setkáte průměrnou teplotou kolem 13 stupňů Celsia, což na koupání rozhodně není, nicméně krásy Tuniska poznávat můžete bez jakýchkoli problémů. Možná vás také zastihne déšť.

Život na Djerbě

Na tržištích a v drobných obchůdcích se rozhodně připravte na to, že budete nuceni smlouvat. Pokud si budete chtít dopřát tradiční tuniskou kuchyni, tak se připravte na to, že je charakteristická přidáváním velmi ostrého koření. Pasta z chilli papriček se nazývá Harrisa a místní lidé jsou zvyklí si ji dávat téměř ke všemu. Jinak národním jídlem je kuskus, který snad Tunisané umějí udělat na jakýkoli způsob. Pokud máte rádi maso, tak zde připravují nejvíce kuřecí, skopové a pochopitelně ryby.

Centrum je v hlavním městě Houmet Souk, plném uzoučkých uliček s množstvím čajoven, kaváren a restaurací, kde mohou návštěvníci ochutnat lahodné datlové víno. Nachází se zde i malebný přístav a pevnost z 15. století.

Nedaleko města je muzeum lidového umění a tradic. Jsou v něm shromážděné sbírky židovských
a muslimských krojů a šperků, kopie starých hrnčířských dílen a podobně.

Nedaleko hlavního města leží i vesnice Riadh se synagogou Ghriba. Ta představuje duchovní centrum pro studium tóry a každoročně se zde sjíždějí tisíce poutníků z celého světa. Milovníci folklóru si přijdou na své
v městečku Midoun. Vedle výletu na velbloudím hřbetě se zde návštěvníci seznámí se starým africkým tancem Gouge, ve kterém se spojuje tradice se zručností a pestrými kroji... Dnes je Tunisko jedna z velmi vyspělých zemí, která oplývá velkým bohatstvím a jejíž příjmy tvoří především služby.

 

 

 

 

 

 

Text:Ela Procházková