Když se podíváte kolem sebe, určitě najdete spoustu párů, kteří se sestěhovali velice brzy, a také jistě najdete takové, kteří jsou spolu pořádnou řádku let a o společném živobytí doposud neuvažují. Někdy jde o strach z toho, co přijde, jindy je to nepřiměřená ukvapenost. Jak ale poznat, že nastal ten pravý čas?
Unáhlená rozhodnutí nemusí být nutně špatná
Nejlepší bude, pokud se budete řídit rozumem. Což se vám podaří až teprve pár týdnů, ne-li měsíců po tom, co se do dotyčného zamilujete. Do té doby za vás totiž rozhoduje srdce. Není to nic proti ničemu, a jestliže se necháte srdcem přesvědčit, můžete se k sobě nastěhovat prakticky ihned. Co v takovém případě může nastat? Při nejhorším po nějaké době zjistíte, že k sobě nepatříte, že to bylo unáhlené rozhodnutí a jednoduše se zase odstěhujete. Pokud jste si teda nevzali hypotéku a nešli do všeho naplno. Vlastně na takovém „hrrr“ rozhodnutí není až tak nic špatného. Alespoň o to dřív poznáte, zda právě s tímto partnerem můžete žít a zda s ním chcete mít život krásný až navěky. Teda v případě, že se nestěhujete ke každému muži, kterého sotva potkáte.
Pozor na dlouhé otálení
Jestliže jste rozvážnějšího rázu, pak si stěhování necháte až na dobu, kdy budete mít jistotu, že tento chlap stojí za to. V takovém případě by mělo stěhování přijít zhruba do dvou, maximálně tří let od začátku vztahu. Vztah je totiž potřeba posouvat, budovat a tvořit. A to se vám bez určitých změn nepodaří. Z nějakého důvodu jsou právě tři roky ve vztahu nejčastějším krizovým obdobím, kterému se můžete s noblesou vyhnout tím, že se posunete o krok dál. Společné bydlení by vás nemělo děsit, není to přece žádný strašák. Neztrácíte tím svobodu, volnost ani soukromí. A pokud se toho bojíte, rozhodně si s partnerem před začátkem sestěhování vážně promluvte. Vyčleňte si v bytě „své zóny“, kde budete mít v případě nouze každý své „místečko“.
Život pod jednou střechou by vás totiž neměl dusit, ale naplňovat.