Jsem podle všeho asi mrcha
Netvrdím, že to není bláznivé až až. To víte, že ano a nejraději bych si za to všechno pořádně nafackovala. Už ty morální facky bolí jako čert. A když mi Patrik zamilovaně kouká do očí a propaluje tím zároveň mé srdce, zjišťuji, že tam pro něj nemám vůbec nic. Všechny city a láska patří Robertovi. Není to jen tak obyčejná nevěra, je to bohužel hned ta dvojnásobná. Patrika jsem zradila nejenom já, jeho právoplatná manželka, ale především jeho krev, jeho starší brácha, co ho učil všechno, co nestihl jeho táta, když odešel na druhý břeh tak brzy a zcela nečekaně.
Jak tohle skončí?
Člověk míní, ale je to právě život, který všechno mění. A mně se můj život začal dost nehezky zamotávat. S Patrikem jsem první roky byla šťastná, jenomže postupem času dorazily problémy a s nimi i další neshody. Prostě už to nebylo takové jako dřív, mimo jiné byl a je Patrik pořád služebně někde v luftě, a na kafé k nám mezitím moc rád zaskočil Robert. Vždycky mě utěšoval, že už to nebude trvat dlouho, co se Patrik vrátí tuhle z USA, jindy z Kanady, nebo snad z Filipín. Dlouhé a nesnesitelné to bohužel bylo jen do té chvíle, než mi slzy smutku začal slíbávat a já následně po dobu manželovi nepřítomnosti zářila jako vánoční stromeček. Na jednu stranu jsem si vždycky moc přála miminko, ale to pořád nepřicházelo. A nakonec jsem za to ráda, protože netoužím po ničem jiném, než vysadit antikoncepci, začít žít spolu s Robertem a právě jemu porodit naši malou podobiznu.
„Proč se chci svěřit? Možná proto, abych ulehčila svému svědomí, možná taky proto, že i takové ne vždycky hvězdné scénáře život přináší. Já vím, měla bych zapomenout na Roberta a spořádaně žít s Patrikem. Ale já moc dobře vím, že život je na takové hrdinství příliš krátký a dlouhý zároveň, než být s někým, se kterým vlastně být už dávno nechci,“ líčí své pocity Petra (35).