Dominika přidává rady a tipy na cestu do Norska

Jak to tak bývá, ne všechno se vešlo do 4 článků o mé cestě stopem do Norska.Tolik zážitků, prožitků, chutí nebo překvapení asi nelze sepsat do tak málo vět. Tak tady je pár zajímavostí
z cesty.

 1) Kolik stála cesta, ubytování, jídlo a další nezbytnosti

Cesta nás nestála nic. Všichni nás dobrovolně svezli :). I když je dnešní svět hodně o penězích, tahle cesta taková být neměla a nebyla. Pokud nás někdo vzít nechtěl, prostě projel kolem nás. Ti, co nás vzali, po nás nechtěli, kromě jediného auta (Bulhar v prvním článku), peníze ani žádné úplatky. Jediný výdaj byly letenky na zpět z norského Bergenu, které jsme si pořídili půl roku dopředu za směšnou sumu. Byl to vlastně první impuls
k tomu tuto cestu uskutečnit a povedlo se to!

Ubytování jsme řešili přes stránky Couchsurfing. Princip je jednoduchý. Založíte si profil, a pak zkoušíte další členy po celém světě, jestli by vás v dané destinaci neubytovali zadarmo. Doporučuji koukat i na recenze hostitelů, protože obezřetnost je na místě. Na oplátku jim můžete nabídnout ubytování u sebe doma. Bývá také zvykem přivést nějaký malý dárek ze své rodné země. My vzali oplatky z Karlových Varů. V Norsku jsme pak bydleli u našich kamarádů a v Bergenu jsme si pro jistotu zařídili kemp.

Na jídle jsme se snažili šetřit, takže žádné honosné restaurace a podobné podniky. Navíc, já jsem byla dna antibiotikách až do Kodaně, takže jsme si neužili ani žádná alkoholová opojení. Nákupy probíhaly většinou
v supermarketech nebo na trzích. V kavárně jsem byla za celý pobyt třikrát, z toho dvakrát v Berlíně.

Summa summarum jsem za 17 dní i se zpáteční letenkou utratila cca 7 500 Kč. Většina  byla za jídlo,
a následně při nakupovací orgii na bergenském letišti, kdy jsem si na památku nakoupila asi miliardu blbostí.

 

2) Hory v Norsku

Oskar s Aničkou nás nejen hostili v Dombasu, ale také nás vzali do národního parku Jotunheimenu, kde jsme strávili noc pod stanem. Chtěli jsme vylézt jednu horu, ale nevylezli. Problémem byla mapa z roku 2001 a taky fakt, že místo ledovce byla mohutná řeka, která se vytvořila vlivem jeho tání. Přebrodit se nedala, protože měla kolem cca 1-2 °C a po ponoření jakékoliv končetiny jste měli pocit, že vám tato část odpadne. Následně jsme tedy slezli z cca 1900 m.n.m. zase do údolí, a aspoň si udělali krásný večer. Nic nás nesežralo a losa jsme k našemu  velkému zklamání nespatřili.

Podívat jsme se byli i na vrcholky hor v národním parku Lesja, kde jste těch 5 dní v Norsku žili. Při výšlapu nás
z údolí zdravily ledovcová jezera a v dálce poprášená skaliska třpytivým sněhem. Jediné, co mě vylekalo, byla zpráva, že v okolí řádí medvěd a snaží se ho ulovit zdejší hunteři. Naštěstí za svůj pobyt jsme ho nepotkali. Svojí přítomnost však dával najevo svými stopami v okolí srubu.

3) Dojmy, pojmy, zážitky

Za cestu nás svezlo 28 aut a ujeli jsme dohromady přesně 2700 km. Nelze jen tak říci, kdo mi za celou dobu nejvíce přirostl k srdci z řad stopnutých řidičů, nejraději ale vzpomínám na berlínského profesora, vídeňskou zpěvačku a staříky z Lesji. Je však velkou pravdou, že všichni byli milí a plní elánu, a hlavně se oprostili
od předsudků.

Podle mého názoru, si tímto způsobem cestování osvojíte kulturu dané země a nakouknete pod pokličku zvyků, tradic a obyčejů. V pětihvězdičkovém hotelovém pokoji se vám asi nepoštěstí vidět každodennost dané společnosti a destinace. Nikdy v něm nezažijete adrenalin v takovém obsahu a hustotě. A asi nikdy nepoznáte tolik úžasných lidí za tak krátký čas. Takový výlet stojí mnoho přemáhání a strachu, ale výsledek pak bude stát za to!