Internet měl být místem svobody. Platformou, kde mohou všichni mluvit beze strachu a bez ohledu na pohlaví. Realita? Úplný opak. Zvlášť pro ženy. Online prostor se pro mnohé z nich stal bitevním polem, kde nemusí mít názor – stačí mít profil.
Hejt, který bolí víc než mlčení
Nadávky, urážky vzhledu, zpochybňování inteligence. A v těch nejhorších případech i výhrůžky znásilněním nebo smrtí. Takhle dnes vypadá digitální násilí, které se dotýká žen napříč profesemi – od političek přes novinářky až po studentky.
Například novinářky čelí nenávisti mnohem častěji než jejich mužští kolegové. Mezinárodní průzkum mezi téměř tisícovkou reportérek z více než stovky zemí ukázal, že tři čtvrtiny z nich zažily ponižování a vyhrožování online. Každá čtvrtá obdržela zprávu s výhrůžkou fyzickým napadením, každá pátá pak se sexualizovaným obsahem.
Když internet přestal být bezpečným místem
Z původně svobodného prostoru se stal digitální ring. Útoky na ženy jsou osobnější, trvalejší a míří přímo na jejich sebevědomí. Internet je navíc živnou půdou pro tzv. doxing – zveřejňování citlivých údajů obětí, i pro vydírání prostřednictvím intimních fotografií. Zatímco feministické teoretičky kdysi doufaly, že internet setře rozdíly mezi lidmi, dnes je jasné, že se sem přenesly i všechny předsudky a agrese z reálného světa. Jen dostaly nový, anonymní kabát.
Nejsnazší cíl? Vzhled
Zbraň číslo jedna – ženský vzhled. Útočit na postavu, oblečení nebo účes je snadné a účinné. Když dojdou argumenty, přichází urážky typu „ošklivka“, „tlustá“, „přehnaně vyzývavá“. Známé ženy čelí těmto útokům denně, a to od zpěvaček až po novinářky. Každý detail jejich těla je rozebírán, hodnocen a zneužíván k tomu, aby je umlčel. Nezáleží na tom, zda mluví o politice nebo o umění – na internetu se dřív či později začne řešit, jak vypadají.
Trolling jako sport
Z výzkumů vyplývá, že ženy zažívají trolling častěji a hůře ho snášejí. Zatímco část mužů ho bere jako nepříjemnost, pro ženy je to osobní útok, který může vést až k úzkostem či depresím. Psychologické studie navíc ukazují, že trollové často vykazují rysy narcismu, machiavelismu nebo dokonce psychopatie. Jejich hlavní motivací je potěšení z bolesti druhých.
Ztracené hlasy
Cílem online útoků je jediné – umlčet. Zastrašit ženy, aby se přestaly ozývat. A mnohé to opravdu vzdají. Veřejný prostor se tak stává chudší o ženské hlasy, názory i zkušenosti. Britský výzkum potvrdil, že ženy kvůli nenávistným reakcím častěji než muži zvažují, zda vůbec sdílet své myšlenky online. Vědí totiž, že místo diskuze přijde lavina výsměchu a ponižování.
Některé státy už pochopily, že kyberšikana nejsou jen slova. Itálie, Irsko nebo Francie přijaly zákony, které chrání oběti online útoků a přísněji trestají pachatele. Tématu se začíná věnovat i Evropský parlament.
Zodpovědnost ale neleží jen na politicích či technologiích. Každý z nás může udělat rozdíl. Když vidíme nenávistný komentář, můžeme se ozvat. I prosté slovo podpory ukáže oběti, že v tom není sama a že internet může být i místem solidarity, ne jen zloby.
Zdroj foto: Pixabay