Díváte se s pýchou na svůj zelený prales v obýváku a zhluboka dýcháte s pocitem, že máte doma křišťálově čistý vzduch, přičemž netušíte, že k dosažení slibovaného zdravotního efektu byste museli proměnit byt v neprostupné skleníkové bludiště.
Ztraceni v překladu z vesmíru
Vyrazíte do velkého zahradnictví, kde na vás z každé druhé cedulky křičí nápis „přírodní čistička vzduchu“, a vy s nadšením nakládáte do vozíku lopatkovce a zelenence v naději, že vás zbaví chemických výparů z nového nábytku. Všechno to začalo na konci osmdesátých let, kdy americká vesmírná agentura řešila prekérní problém s toxickým prostředím. Environmentální výzkumník Bill Wolverton tehdy hledal způsob, jak vyčistit vzduch uvnitř hermeticky uzavřených modulů kosmických stanic.
Zjistil, že určité druhy zeleně dokážou svými listy a kořenovým systémem úspěšně pohlcovat těkavé organické látky (VOC), jako jsou formaldehyd, benzen či xylen. Vědci tehdy prokázali, že obrovskou část této neviditelné práce neodvádějí samotné listy, nýbrž mikroskopické houby a bakterie žijící v půdě kolem kořenů. Tento fenomenální objev se okamžitě stal dokonalým marketingovým hitem, pročež si dodnes plníme parapety vegetací s vírou, že zachraňujeme své plíce před průmyslovým smogem.
Matematika, která nevychází
Zásadní háček ovšem tkví ve zvolené metodice měření. Původní experimenty probíhaly v maličkých, neprodyšně uzavřených komorách z plexiskla. Váš obývací pokoj ale raketoplán nepřipomíná ani v nejmenším. Běžné domy zkrátka dýchají. Netěsnostmi kolem oken, dveří a ventilačními šachtami neustále proudí čerstvý vzduch dovnitř a vydýchaný zase ven. Moderní revize původních dat přinesly velmi kruté vystřízlivění z letitého omylu.
Třebaže rostliny skutečně filtrují škodlivé toxiny, dělají to neskutečně pomalým a lenivým tempem. Studie jasně prokazují, že aby se biologická práce rostlin vyrovnala byť jen obyčejné a přirozené výměně vzduchu v běžném bytě, museli byste na každý metr čtvereční umístit deset až sto velkých hrnkových květin. Pokud byste chtěli vyčistit průměrnou dvacetimetrovou místnost, znamenalo by to vtěsnat do ní až dva tisíce květináčů.
Takový počet by navíc zvedl vnitřní vlhkost do naprosto kritických hodnot, ba i podpořil masivní růst patogenních plísní na zdech. Mnoho lidí totiž zapomíná, že samotný vlhký substrát v květináčích se rychle stává zdrojem biologického znečištění. Pár fíkusů stojících v rohu místnosti zkrátka nemá na celkovou kvalitu vzduchu absolutně žádný měřitelný vliv. Obyčejné otevření okna dokořán na pouhých pět minut odvede tisíckrát více užitku než ten nejdražší prales sestavený z katalogů. Květiny si hýčkejte pro krásu a uklidnění mysli, ale ventilaci raději nechte na průvanu.
Zdroj: Journal of Exposure Science & Environmental Epidemiology
Zdroj foto: Pixabay