Ráno bílý jogurt, k obědu salát a kolem vitríny s větrníky chodíme s odhodláním ženy, která už přežila i horší rozchod. Pak lékař koukne do výsledků a pronese: „Máte zvýšený cholesterol.“ Prosím? My? Vždyť jediný tuk, který si poslední dobou dobrovolně dopřáváme, je noční krém na obličej! Jenže cholesterol je trochu jako bývalý, který si po rozchodu nechal klíče od bytu. My už máme život krásně srovnaný, a on si uvnitř pořád dělá, co chce. Nezajímá ho velikost našich džínů ani to, že jsme si místo hranolků hrdinsky objednaly zeleninu. Proč tedy může zlobit i štíhlé ženy a co s tím, aniž bychom do konce života snídaly tři lístky rukoly a předstíraly, že nám chutnají?
Jsem štíhlá, tak mám vyhráno? Cholesterol bohužel naše džíny nezajímá
Máme jednu zvláštní schopnost. Dokážeme podle jediného pohledu do zrcadla usoudit, jestli jsme přibraly půl kila, ale co se odehrává uvnitř našich cév, o tom často nemáme nejmenší tušení. A právě v tom je háček. Zvýšený cholesterol totiž nemusí být na postavě vůbec vidět.
Velkou roli hraje dědičnost. Některé ženy mají genetické předpoklady k vyšším hodnotám LDL cholesterolu, i když se stravují rozumně, pravidelně se hýbou a jejich největším dietním prohřeškem je občasný větrník ke kávě. U výrazně zvýšených hodnot může jít dokonce o dědičnou poruchu, kterou je potřeba řešit s lékařem.
A pak jsou tu hormony. Ty nám během života dokážou připravit tolik překvapení, že bychom si za věrnostní účast zasloužily alespoň slevový kupón. Kolem menopauzy klesá hladina estrogenu, což může přispívat ke zvýšení LDL cholesterolu a změnám v hospodaření těla s tuky. Výsledky krve se tak mohou zhoršit, přestože jsme v jídelníčku neudělaly žádnou zásadní revoluci.
Jinými slovy: můžeme nosit stejnou velikost kalhot jako před deseti lety, ale naše tělo už mezitím přešlo na úplně jiný provozní řád. A zapomnělo nám poslat oznámení.
Proto nemá smysl porovnávat zdraví podle postavy. Štíhlost může být příjemná při nákupu džínů, ale jako laboratorní vyšetření bohužel nefunguje.
Máme dát máslu kopačky? Co cholesterolu skutečně vadí a co mu naopak prospívá
Jakmile uslyšíme slovo cholesterol, začneme v duchu vyslýchat obsah lednice. Máslo? Podezřelé. Sýr? Velmi podezřelý. Vajíčka? Ta už si za posledních několik desetiletí vyslechla tolik obvinění, že by si zasloužila vlastního advokáta.
Jenže skutečnost je o něco složitější. Cholesterol naše tělo potřebuje například pro tvorbu buněčných membrán a některých hormonů. Problém nastává zejména tehdy, když máme dlouhodobě příliš vysokou hladinu LDL cholesterolu, který se může podílet na ukládání tukových částic do stěn tepen.
A pokud jde o jídlo, důležitější než démonizovat jedno vejce je podívat se na celý jídelníček. Hladinu LDL cholesterolu mohou zvyšovat především nadměrně přijímané nasycené tuky, které najdeme například v tučném mase, uzeninách, másle nebo některých sýrech. Naopak prospívá, když část těchto tuků nahradíme nenasycenými, třeba z olivového oleje, ořechů nebo ryb.
Pomáhá také rozpustná vláknina, kterou obsahují například ovesné vločky, luštěniny či některé druhy ovoce. A samozřejmě pohyb. Nemusíme si hned pořizovat běžecké boty za polovinu výplaty a trénovat na maraton. I pravidelná svižná chůze má pro naše srdce a cévy smysl.
Dobrá zpráva tedy je, že nemusíme žít o vodě, salátu a pocitu křivdy. Mnohem důležitější jsou dlouhodobé návyky než to, že jsme si v neděli ke kávě daly kus bábovky.
A ještě jedna věc: pokud máme cholesterol vyšší kvůli dědičnosti nebo jiným zdravotním okolnostem, samotná změna jídelníčku nemusí stačit. Někdy je potřeba i léčba. To není žádné osobní selhání, ale prostě medicína. Stejně jako si nepřipisujeme vinu za to, že potřebujeme brýle.
Nic mě nebolí, tak proč bych to měla řešit? Právě v tom je ten problém
Kdyby se zvýšený cholesterol projevoval třeba tím, že nám každé ráno zezelenají nehty, měly bychom jasno. Okamžitě bychom objednaly lékaře, pořídily odlakovač a pravděpodobně ještě pro jistotu zavolaly kamarádce.
Jenže vysoký cholesterol obvykle nemá žádné zjevné příznaky. Nebolí, nesvědí a neposílá upozornění jako telefon, když máme skoro vybitou baterii. Přesto může dlouhodobě zvyšovat riziko aterosklerózy, infarktu nebo cévní mozkové příhody.
Proto jsou důležité krevní testy. Lékař při nich může sledovat nejen celkový cholesterol, ale především LDL, HDL a triglyceridy. LDL bývá označován jako „špatný“ cholesterol, zatímco HDL jako „hodný“. Jenže ani tady neplatí, že stačí mít hodně toho hodného a všechno ostatní se nějak vyřeší. Výsledky je potřeba posuzovat společně s dalšími rizikovými faktory, například krevním tlakem, kouřením, cukrovkou nebo rodinnou anamnézou.
Zvláštní pozornost si zaslouží situace, kdy se v rodině objevily infarkty či jiné srdečně-cévní příhody v mladším věku. V takovém případě je dobré o tom lékaři říct, i kdybychom se jinak cítily naprosto skvěle.
A co když výsledky opravdu nejsou ideální? Rozhodně není nutné vyhlásit lednici válku a druhý den začít snídat tři lístky rukoly. Rozumnější je probrat s lékařem konkrétní hodnoty a další postup. U někoho pomohou změny životního stylu, jinde je vhodná také léčba.
A hlavně si přestaňme myslet, že když vypadáme zdravě, máme automaticky všechno v pořádku. Krásné vlasy, dobrá pleť a džíny, do kterých se stále vejdeme, jsou samozřejmě příjemné bonusy. Ale o stavu našich cév nám toho moc neřeknou.
Takže až příště půjdeme na preventivní prohlídku, zajímejme se nejen o číslo na váze, ale i o výsledky krve.
Protože některé věci se dají poznat pohledem do zrcadla. Cholesterol mezi ně bohužel nepatří. A upřímně? Zrcadlo už nám toho stejně říká až dost.
Naše rada? Sledujme cholesterol alespoň tak pečlivě jako kdysi Instagram bývalého. Jeho srdíčka už řešit nemusíme. O to vlastní se ale starat vyplatí.
Zdroj: Autorský text
Foto: Flickr