Přijměte kritiku a naučte se s ní pracovat
Taky špatně snášíte kritiku? Vítejte mezi 99,9% společnosti! Nic se neděje. Na kritiku si zvyknete, když přichází často a pravidelně, obvykle v práci. Tam se rychle naučíte, že kritika může opravdu být „konstruktivní“ a prospěšná, nebo naopak tak nesmyslná, že se ji naučíte ignorovat. Jak ale pracovat s bolestivou kritikou, která přichází od partnera, mámy nebo kamarádů? Pokud jste dospělí a sebevědomí, tak dokážete z vlny výčitek velmi dobře „vyzobnout“ pravdu najít sílu ignorovat osobní invektivy. Jak? Odstřihněte se od puzení pustit se do zuřivého boje, nepřiznat jedinou chybu, urazit se. Přiznejte nahlas pravdy a zbavte se tím pádem veškerého plevelu, který na vás vlna kritiky přinesla. Když půjdete ke kořenům věci, můžete spoustu záležitostí srovnat a zlepšit je.
Příklad: A: „Naše dcera je úplně nevychovaná!“ B: „Jak to myslíš? Co konkrétně udělala? A: „Vytahuje věci ze šuplíků!“ B: „Más pravdu, to by neměla. Dobře, zakážeme jí to. Souhlašíš?“ A: „Fajn.“ B: „Co dalšího?“ ….
Mluvte o sobě
Nemluvte o druhých. Neříkejte: „Jsi nemožný!“ „Jsi necitlivý!“ (TY JSI!) Říkejte: „Cítím se trapně, když mě nepustíš první do dveří.“ Nebo: „Je mi smutno, když mě celý den neobejmeš.“ (JÁ CÍTÍM.) Je to úplně jednoduché, protože nikdo z nás nemůže nikoho soudit – a všechny pravdy o svém světě a lidech v něm interpretujeme jen skrz sebe. Když ale mluvíme o sobě, máme vždycky pravdu, která může citlivě vyřešit spoustu situací. Malá douška: obzvláště muži jsou citliví na věty: Ty vždycky …Ty nikdy. Zapomeňte tedy na všechny „absolutní“ výroky. A když už vyčítáte, buďte konkrétní.
Využívejte nonverbální komunikaci
Když chcete navodit pohodu v poněkud napjatém jednání, chovejte se (nenápadně) jako by se váš protějšek díval do zrcadla. Má pravou ruku na stole, levou na klíně? Pokud sedíte proti němu, dejte levou na stůl v podobném úhlu podobně jako on a pravou do klína. Až změní polohu, například se opře o židli a dá nohu přes nohu, udělejte to po chvilce taky. Je nakloněný dopředu? Dobré znamení – nakloňte se taky. Má zkřížené ruce na prsou? To je sporná věc, ale zkuste to taky. Když situace neroztaje, „otevřete“ svůj postoj a uvidíte, co dál. Pokud tedy chcete projevit zájem a dobrou vůli, otevřete ruce/paže, nenechávejte kabelku na klíně, dejte ji stranou, usmívejte se, mírně se nakloňte dopředu. A – hrajte zrcadlo.
Buďte empaticky asertivní
Je to úplně jednoduchá technika na závěr. Může vypadat například takto: „Chápu, že se cítíš unavená, ale já ti teď opravdu nemůžu pomoct.“ „Vím, že ses na to tak těšil. Já bohužel nemám na vybranou a nemůžu tam přijít.“ „Na tvém místě bych jednala podobně, ale přesto to nemůžu schválit a musím to řešit a tvým nadřízeným.“ PS: Pokud sháníte vhodnou literaturu, pro úplně začátečnice se může hodit třeba „Asertivní žena“ z nakladatelství Grada.
Text: Ivana Králová