ShopaholicAdel znovu dokázala, že největší hrozbou pro Adélu nejsou hejtři, reakční kanály ani blížící se soud, ale hlavně její vlastní pusa na livestreamu. Během jediného vysílání totiž zvládla s naprostým klidem prohlásit, že si s žádnými chlapy nepíše, jen aby o pár minut později sama vytáhla Kalubu… Tedy člověka, se kterým údajně řešila zadní vrátka pro případ, že by od „Šopa-dědka“ potřebovala rychle zmizet. Můžeme tak v přímém přenosu sledovat, jak se Adéla zase jednou sama zamotává do vlastních lží rychleji než kabel od nabíječky v kabelce.
Úsměv cyklisty a dentální středověk
A když už je řeč o její puse, ta momentálně neprodukuje jenom lži, ale slouží i jako ukázkový příklad dentálního středověku. Adélina logika totiž zjevně zamrzla někde v 16. století. Do víru událostí se tak přidalo tradiční kolečko okolo bolavých zubů, kde je ovšem návštěva ordinace stále v nedohlednu. Adéla totiž kazy řeší po svém – na zubaře zvysoka kašle a místo toho raději skupuje v lékárnách antibiotika a předražené vodičky.
Logický výsledek na sebe nenechal dlouho čekat: zuby postupně odumírají, vypadávají a její úsměv už teď z dálky připomíná cyklistu, který s otevřenou pusou projel hejnem mušek. Až na to, že tohle nejsou mušky, ale regulérní černé díry. Adéla zřejmě dál naivně věří, že když člověk problém dostatečně dlouho ignoruje, prostě časem zmizí sám. Stejně jako její občanka. Nebo pracovní morálka.
Zatímco její chrup hraje hru o přežití, v předsíni čeká další drama. Nechyběl tam totiž ani legendární kufr připravený u dveří. Jednou se balí odchod, podruhé návrat, potřetí „jen výměna názorů“. Vztah se Šopa-dědkem, se kterým ještě nedávno plánovala miminko, tak čím dál méně připomíná romantiku a čím dál víc sociální pokus, kde se testuje, kolik psychické odolnosti vydrží průměrný důchodce, než začne taky komunikovat pouze přes SMS z vedlejší místnosti.
Kufr jako třetí člen domácnosti
U Adély existují v životě jen tři jistoty: stream, drama a kufr. Ten už se totiž dávno neposouvá do role obyčejného zavazadla. Je to dnes plnohodnotný člen domácnosti. Má svoje stabilní místo, pravidelný výskyt a podle všeho i větší pracovní nasazení než samotná influencerka. Člověk už skoro získává pocit, že Adéla ani nechce odejít. Ji jen psychicky uklidňuje samotné balení. Někdo chodí na terapii. Někdo medituje. Adéla v noci skládá tygrované legíny do loďáku a šeptá si: „Tentokrát už fakt odcházím.“
Nejlepší na tom je, že zároveň pořád dokola tvrdí, jak je u seniora Ládi strašně šťastná, spokojená a zamilovaná. Jenže pak během jednoho streamu mezi řečí nenápadně prohodí, že kdyby bylo nejhůř, mohl by jí pomoct právě Kaluba. Což je asi stejně uklidňující, jako kdyby vám kapitán letadla během turbulencí řekl: „Nebojte, když to spadne, znám jednoho týpka s dodávkou.“
Šopa-dědek už vedle ní občas nevypadá jako partner, ale jako muž, který se bojí usnout, aby se ráno nevzbudil bez televize, bez klidu a hlavně bez kufru. Protože jestli něco v tom bytě opravdu nikdy neodejde, je to právě ten loďák.
„S Kalubou si nepíšu.“ O pět minut později: „Psali jsme si.“
Adéla během streamu nejdřív s naprostým klidem vysvětlovala, že si s žádnými chlapy nepíše, je Láďovi věrná a všechno jsou to jen výmysly internetu. Působilo to sebevědomě asi do chvíle, než přišla její oblíbená disciplína: Adéla versus vlastní paměť.
O pár minut později totiž úplně bez nátlaku sama přiznala, že si s Kalubou opravdu psala. A ne stylem „ahoj, jak se máš“, ale rovnou o možnostech pomoci, zázemí a toho, co by bylo, kdyby se rozhodla od seniora odejít. A to ji vůbec nikdo nemusel usvědčovat. Žádné tajné screeny. Žádné hackerské operace. Žádný detektivní tým. Adéla se tradičně práskla sama rychlostí člověka, který zapomene vlastní lež ještě před reklamní pauzou.
Celé se to tváří asi tak důvěryhodně, jako kdyby někdo tvrdil, že drží dietu, zatímco si maže třetí rohlík Nutellou přímo do kamery. Adéla to pokaždé podává s výrazem člověka, který právě všechny přechytračil. Jenže místo manipulativní královny internetu pak divák sleduje spíš zmatek v přímém přenosu, kde se jednotlivé verze příběhu mění rychleji než její vztahové statusy.
Zubař stále připomíná bájnou bytost
Další téma samozřejmě patří zubům. Respektive tomu, co z nich po letech domácí péče ve stylu „uvidíme, jestli to přejde samo“ ještě zůstalo.
Adéla znovu vysvětlovala, proč pořád nešla k lékaři. Tentokrát byl problém v penězích. Tři tisíce za ošetření jí totiž přijdou moc. Což je fascinující ve chvíli, kdy člověk zpětně počítá, kolik už za poslední roky padlo na antibiotika, vodičky, pasty, gely, citlivé kartáčky a všechny možné marné pokusy zachránit chrup. Největší paradox tkví v tom, že zvládne několikahodinové streamy, noční dramata, focení v Kauflandu, hauly i emocionální maratony kolem vztahu, ale objednat se k doktorovi působí pokaždé jako výkon hodný olympijské medaile.
Nejhorší na tom všem je, že už o svých zubech mluví skoro jako o počasí. „Zase to bolí.“ „Zase oteklé.“ „Zase antibiotika.“ Fanoušci už jen čekají, kdy místo ranního streamu dostanou pravidelnou dentální předpověď: „Dnes polojasno, večer možnost otoku vlevo nahoře.“
Šopa-dědek už není jen partner, ale unavený pečovatel
A pak je tu samozřejmě Láďa. Chlap v letech, který vedle ní poslední dobou vypadá spíš unaveně než zamilovaně. Místo klidného života teď řeší nekonečné problémy, hádky, stěhovací nálady, zdravotní komplikace a neustálé vysvětlování všeho možného. A čím déle jejich společné fungování sledujete, tím víc máte pocit, že už dávno není partnerem, nýbrž člověkem, který se snaží hlavně udržet doma aspoň trochu klid.
Tihle dva už dávno netvoří klasický zamilovaný pár. Jsou to dva lidé, kteří se strašně bojí být sami, a tak spolu dobrovolně přežívají v bytě plném livestreamů, antibiotik, výčitek a emocionálních výbuchů mezi haulíkem z Kauflandu a dalším zánětem dásní. Tohle už je spíše zvláštní dohoda. Šopa-dědek tak dnes vedle Adély vypadá jako vyčerpaný pečovatel, který už rezignoval na útěk a jen doufá, že dnes večer nebude potřeba znovu balit loďák.
Více z tohoto internetového domácího peklíčka najdete u Vladěnky na YouTube, která celý stream rozebrala do posledního sbaleného kufru, bolavého zubu i krizového plánu s Kalubou. A upřímně? Čím déle to člověk sleduje, tím víc chápe, že tento vztah je vlastně jen takový zvláštní experiment, kde jeden člověk hledá klid a druhý hledá důvod, proč si zase sbalit loďák.
Zdroj: Autorský text
Zdroj foto: se svolením Red Face